Často se mě lidé ptají, "Co je špatného na homeopatii? Může ji křesťan užívat? Je nějak spojená s new age (nový věk) nebo esoterismem?" atp. Musím přiznat, že jsem k této problematice neprováděl hlubokou studii, ale měl jsem možnost pozorovat její špatný vliv na křesťany a jejich duchovní životy. Spousta těch, kteří měli problémy s modlitbou, jako nedostatečná koncentrace, rozptylování, pocit únavy, zívání během modlitby, bolesti po celém těle během modlitby obzvlášť při vzývání jména Ježíše, nemravné myšlenky - zejména nemravné - během křesťanského rozjímání a jiné, přiznala, že podstupuje homeopatickou léčbu. Když jsem je proto požádal, aby s homeopatií přestali, byli opět schopni modlit se dobře. Nedávno ke mně přišel jeden muž a svěřil se mi, že není schopen využívat dar jazyků k modlitbě, ačkoliv působil již dlouhou dobu v Charismatické obnově a modlitebních skupinách. Užíval homeopatické léky proti nespavosti. Když jsem ho požádal, aby přestal užívat homeopatika a začal raději užívat běžné alopatické léky, byl schopný jak spát, tak se modlit v mnoha jazycích. Jedna řádová sestra ze Slovinska mi řekla, že jí doktor na léčbu rakoviny předepsal homeopatika a požádal ji, , aby přestala chodit ke sv. přijímání pro lepší efekt těchto léků. Také mnoho dalších lidí v Německu, Rakousku a Francii mi říkalo, že jim doktoři homeopati radilo, aby se před užitím léků nežehnali křížem ani nevzývali jméno Ježíše tak, ač by správný křesťan měl dělat všechno se znamením kříže nebo malou modlitbou. Proč je výjimkou homeopatie? Možná že znamení kříže nebo jméno Ježíše může rozbombardovat sílu či energii v homeopatikách! Mám svědectví, se kterým se s vámi podělím.

Před třinácti lety mě jeden věřící homeopatik požádal, abych mu posvětil jeho novou homeopatickou kliniku. Ochotně jsem přišel na jeho kliniku a požehnal kliniku podle Římského rituálu běžnými modlitbami a pokropil svěcenou vodou tak jak si přál. Za pár dnů za mnou přišel a povídá mi: „Otče Jamesi, po té co jste mi požehnal a posvětil kliniku a přípravky svěcenou vodou, musel jsem všechny vyhodit, protože ztratily "účinek".“ Díky Bohu, že mě nechtěl zažalovat! Otázal jsem se ho tedy na důvod, proč léky přišly o "potenci" během toho co jsem se modlil se sílou Ducha sv. Musel přiznat, že síla v přípravcích je něco protichůdného k síle Ducha sv. Pak mě požádal, abych se podíval na obaly alopatických léku, kde je jasně uvedeno složení jednotlivých látek (např. Magnesium 20 %, Alkohol 5 %, Voda 10 %, atd.), zatímco na obalech od homeopatik není žádný takový popis složení uveden. Namísto toho se udává pouze efektivita v tzv. "potencích" (např. 1000, 10 000. 1 000 000 atp.). Doktor sám přiznal svou nevědomost o zdroji síly či potence Řekl, že hlavním účinkem homeopatik je placebo efekt. Je zřejmé, že potence je skrytá síla (okultní síla).

Jelikož nejsem expert, nedělám žádné závěry ohledně homeopatik, ale řeknu jednu věc svým křesťanským bratřím a to, že pro křesťana není dobré je užívat či praktikovat, ať už mohou mít pro nemocné lidi jakýkoliv "dobrý" účinek. Spousta ezoterických či new age léčiv (alternativní terapie) propagují heslo „jsou levné a bez vedlejších účinků“, ale neříkají, že ten největší vedlejší účinek pro křesťana je ten, že „odvádí člověka pryč od Krista, Církve a spásy, kterou Kristus světu přinesl.“ Vatikánský dokument „Ježíš Kristus, nositel živé vody“ jasně ukazuje na skrytou hrozbu homeopatie a dalších alternativních medicínách založených na okultních silách.

Zde uvedu několik článku a abstraktů od některých vynikajících lékařů a expertů na toto téma a ponechám posouzení na vlastním úsudku každého čtenáře.

Svědectví Dr. Emílie Vlčkové

Príbeh - MUDr. Emília Vlčková

Som detská lekárka. Mám štyri deti vo veku 17, 15, 12 a 9 rokov. V rokoch 1995 až 2000 som absolvovala školenia z homeopatie. Vlastním certifikát z Rakúskej školy homeopatie, navštevovala som prednášky z indickej, tzv. revolučnej homeopatie a absolvovala som i kurz BIHOST (metóda biochemicko-homeopatickej regulácie metabolizmu). Pretože v tomto období som bola prevažne na materskej dovolenke, liečila som homeopatikami najmä svoje deti a niektorých známych. Bola som touto liečbou nadšená. Verila som, že im dávam neškodné guľôčky vyrobené z bylín.

Deťom som liečila hlavne infekcie horných dýchacích ciest. Dcére som vyliečila bronchitídu po tom, čo jej nezabrali antibiotiká. Mne po podaní homeopatika na druhý deň zmizla bradavica. Niekedy mi u známych homeopatiká nezabrali, no vysvetľovala som si to mojou nevedomosťou. Avšak neskôr sa u detí začali objavovať problémy, čo som si už vysvetliť nevedela. Problémy totiž nemali telesnú, ale skôr psychickú povahu.

Aká bola moja ďalšia cesta s homeopatiou? Náš kňaz ma upozornil, že túto liečiteľskú metódu podporuje hnutie New Age, ale pretože som homeopatiu urputne obraňovala, nakoniec mi povedal, aby som skúmala ďalej. A ja som šla na ďalšie školenia. Kúpila som si i prístroje, ktoré nám na nich odporúčali. Plánovala som, že sa budem homeopatii venovať po materskej dovolenke. Avšak v mojom vnútri zavládol veľký nepokoj, nevedela som, z čoho pramení. Čítala som všetko dostupné o homeopatii, pýtala som sa rôznych ľudí na ich názor na ňu, no nik mi nedal uspokojivú odpoveď.

I stanovisko KBS v otázkach homeopatie (uverejnené v Katolíckych novinách r. 1996) som vnímala ako súhlas Cirkvi s mojou liečbou. No napriek tomu mi moje svedomie hovorilo – „nelieč!“. Odmietala som preto liečiť neznámych ľudí, liečila som len známych a výlučne homeopatiou som liečila naše deti. Tie boli pre mňa akýmisi pokusnými objektmi, na ktorých som skúšala liečbu homeopatikami. Na jednej strane v mojom srdci stále pretrvával nepokoj, na druhej ma homeopatia nadchýnala a priťahovala. Nevedela som to pochopiť a stále som hľadala a túžila spoznať pravdu. To sa neskôr skutočne aj stalo a v mojich názoroch nastal rázny zlom. Prispeli k tomu dve udalosti:

Známa mi rozpovedala vlastný zážitok s alkoholikom, ktorého našli v zime raz večer ležať na zemi. Odviedli ho domov a pritom sa modlili modlitbu za oslobodenie od ducha alkoholizmu. O mesiac zistili, že dotyčný prestal piť a začal sa pripravovať k sviatostiam. Vysvetlila mi tú modlitbu. Počula som ju prvýkrát.

Dostala sa mi do rúk kniha MUDr. Judithy Erdélyiovej: Alternatívna medicína vo svetle Biblie (MSEJK, Bratislava 2000). Autorka v nej často spájala alternatívnu medicínu – kam zaraďovala i homeopatiu – s okultizmom. Premkla ma hrôza, aby som nemala aj ja niečo s ním spoločné. Pretože som bola doma, kľakla som si pred kríž a modlila sa: „Pane Ježišu, prosím Ťa, zbav ma ducha mágie a okultizmu.“ Ďalej som prosila o dary Ducha Svätého. Modlitba vychádzala z môjho rozorvaného vnútra a až neskôr som pochopila, ako veľmi zmenila orientáciu môjho života. To, čo sa po nej dialo s mojím myslením, je pre mňa doteraz zázračné. Odrazu sa mi začalo vyjasňovať. Prístroje!

Na poslednom školení som si zakúpila dva prístroje s presvedčením, že sa budem venovať homeopatii a že ich využijem. Meracím prístrojom založeným na EAV metóde môžeme pacienta otestovať a nájsť preňho správne homeopatikum. Ušetrí sa tým veľa času, ktorý homeopat venuje vyhľadávaniu homeopatického lieku v Repetitóriu a Materii Medici. Dokonca sa dá na tomto prístroji vyrobiť homeopatikum i z čistej vody. Stačí to na to, aby homeopat vlastnil diagnostické homeopatiká. Pacienta potom prístroj vybaví vyrobenými homeopatickými kvapkami, alias čistou vodou, do ktorej preniesol informáciu homeopatika. Prístrojom sa dá merať aj energia v jednotlivých akupunktúrnych bodoch.

Prístroj predávali na školení obchodní zástupcovia zo zahraničia. Musela som sa rýchlo rozhodnúť. Kolegovia homeopati mi radili, že je dobré nejaký takýto prístroj vlastniť. Pri kúpe som sa nezamýšľala nad spôsobom jeho fungovania, až po modlitbe autoexorcizmu mi napadlo – vyrába homeopatiká z čistej vody, veď to je mágia! Šla som sa pozrieť, v akých jednotkách prístroj meria energiu v akupunktúrnych bodoch. Na číselníku však neboli žiadne jednotky. Až vtedy som si uvedomila, že prístroj mi dáva len dve jednoduché odpovede (podobne ako kyvadlo): odpoveď áno – keď na aparáte svietilo svetlo medzi bodmi 80 a 90, alebo nie – keď prístroj svietil medzi bodmi 50 a 60. S hrôzou som si uvedomila, že je to okultná vec. Kyvadlom by sa liečitelia pri práci zosmiešnili, no v našej dobe je jednoduché zostrojiť prístroj s moderným dizajnom – a to je efektné riešenie.

Prístroj som mala v záruke. Chcela som ho okamžite vrátiť a dostať naspäť peniaze – stál 50-tisíc Sk. Volala som obchodným zástupcom, že sa pokazil. Vysmiali ma, že čo sa už môže na ňom pokaziť…

Druhý prístroj – vreckový diár Psion sa podobá väčšiemu mobilnému telefónu. Na jeho displej možno napísať názov homeopatika a meno pacienta. Stlačením klávesy Mode homeopat pošle informáciu, čiže homeopatický liek, priamo pacientovi do jeho organizmu. Táto informácia sa dá poslať aj na diaľku, ak homeopat pozná dátum narodenia pacienta. Neuveriteľné! Tomuto som uverila!

Prístroj som niekoľkokrát použila. Fungovalo to. Nepotrebovala som žiadne homeopatiká. Stačilo mať pri sebe iba tento aparát. Na mojich posledných školeniach nám prednášateľka tvrdila, že v homeopatii neúčinkujú chemické látky, ale že tu ide len o prenos informácie. Pripadala som si vtedy veľmi hlúpo, lebo päť rokov som chodila po školeniach a až tak neskoro som sa to dozvedela…

Spýtala som sa brata, elektrotechnického inžiniera, akú informáciu vysiela prístroj, keď to funguje? Brat ma nazval naivnou, že verím na také veci. Po prezretí prístroja lakonicky skonštatoval: „To je obyčajný diár vyrobený v roku 1989“. Nerozumela som tomu. Až po modlitbe mi prebleslo hlavou: Nič v prístroji nie je a funguje, to musí byť mágia! Musí to byť okultná vec! Neskôr, rozhorčená sama na seba pre množstvo peňazí, ktoré som za oba prístroje vyhodila, som zatelefonovala do zahraničia. Chcela som prístroj vrátiť a dostať naspäť svoje peniaze. Dotyčnej homeopatke som na otázku, prečo to chcem vrátiť, odpovedala, že som prišla na to, že je to biela mágia a nechcem to naďalej používať. Na moje prekvapenie mi na to odpovedala: „Kolegyňa, a čo ste si mysleli, že to je?“. Ostala som úplne omráčená. Homeopatka vedela, že tu ide o mágiu, ale na školení o tom nepadlo ani slovko! Avšak stále som nechápala podstatu homeopatie – prečo sa dá práve homeopatia používať i okultnými prístrojmi? Nebolo mi to stále jasné. A tak som sa pustila do štúdia. Prvou knihou, ktorú mi kúpil manžel, bol pastiersky list Konferencie biskupov Toskánska: Mágia, veštenie a démonské vplyvy (Jas 2001). Hneď v jej úvode som sa dozvedela, že existuje mágia napodobňovacia, podľa ktorej podobné plodí zasa podobné. V tom okamihu som si spomenula na prvý princíp homeopatie – podobné sa lieči podobným – a pochopila som, že princípy homeopatie vychádzajú z mágie. Moje rozhodnutie ohľadom homeopatie bolo jednoznačné – už žiadna homeopatia! Ani francúzska škola. Veď tu neúčinkujú byliny a nerasty, tu ide o mágiu, bielu mágiu! Postupne som začala mať jasno vo veciach, ktorým som na školeniach o homeopatii nerozumela, a začala som chápať súvislosti…

Odvrátenie od ducha homeopatie

Moja druhá dcéra nemohla v noci dýchať a stále sa jej to zhoršovalo. Nemala nádchu, nemala výtok z nosa, nemala alergiu. Boli to strašné stavy – nemohla dýchať, fúkala nos, hnevala sa, na posteli kopala nohami, pobudila súrodencov. Raz mi napadlo: Skús sa modliť! Keď bola v takomto stave, položila som na ňu ruku a modlila sa modlitbu za oslobodenie od ducha homeopatie. Na moje prekvapenie zaspala a pokojne spala i ďalšie noci.

Syn, vtedy 3-ročný, sa dostával do strašných, pre mňa nepochopiteľných stavov agresivity, keď som mu odmietla dať sladkosť tesne pred obedom alebo raňajkami. Zhodil veci z poličiek, vyhádzal všetko zo skrine. Nijaké výchovné metódy nepomáhali. Raz mi tiež napadlo modliť sa. Po modlitbe sa upokojil, najedol sa. Doteraz má rád sladké, ale vie si sladkosť odložiť. Vie sa nahnevať, ale popritom poslúchne.

Modlitbu za oslobodenie som sa nemodlila len nad mojou najmladšou dcérou. Mala 6 mesiacov, keď som skončila s homeopatiou. Dávala som jej nízke riedenia homeopatík, nepoužila som konštitučné homeopatikum.

Predo mnou vyvstala ďalšie otázka: Čo ďalej? Veľmi mi vtedy pomohli duchovné cvičenia za vnútorné uzdravenie. Pochopila som na nich stav, v ktorom som sa nachádzala. Intenzívne som čítala Sväté písmo. Na základe biblického textu: „Ba viacerí takí, čo sa zaoberali čarami, podonášali knihy a pred očami všetkých ich pálili“ (Sk 19, 19) som spálila všetky svoje homeopatické knihy. Nevedela som však, čo s prístrojmi. Až asi sedem mesiacov mi trvalo, kým som pochopila, že aj tie musím zničiť. S manželom sme ich rozobrali a spálili. A v mojom vnútri zavládol pokoj…

Život zakladateľa homeopatie

Christian F. Samuel Hahnemann sa narodil v Meissene roku 1755 ako syn maliara porcelánu. Ako veľmi nadaný žiak mal možnosť študovať na kniežacej škole Sankt Afra. Tam sa popri francúzštine naučil dobre ovládať i angličtinu, gréčtinu a latinčinu, a to do takej miery, že mohol neskôr vykonávať rozsiahlu prekladateľskú činnosť, čím si ako chudobný študent zabezpečil živobytie. Keď mal 20 rokov, začal študovať medicínu na univerzite v Lipsku. V štúdiu neskôr pokračoval dva roky u známeho lekára von Quarina vo Viedni. Tu sa zoznámil s barónom Samuelom von Brukenthal, ktorý ho vzal so sebou, aby mu slúžil ako domáci lekár a knihovník. Slobodomurár von Brukenthal ho voviedol do lóže slobodomurárov, kde mladý Hahnemann vstúpil ako 22-ročný. Tu sa dozvedel čosi i o deizme (učení, podľa ktorého Boh existuje, je prapríčinou sveta, no potom už do jeho vývinu ďalej nezasahuje; svet sa vyvíja podľa svojich vlastných zákonov – pozn. red.). Svoje štúdium ukončil doktorskou dizertačnou prácou, v ktorej po prvýkrát spomenul vtedy známeho Antona Mesmera, objaviteľa tzv. živočíšneho magnetizmu.

Po absolvovaní štúdia sa Hahnemann ako lekár usadil v Hettstedte, neskôr v Dessau, kde sa oženil s Henriettou Kuchlerovou, dcérou miestneho lekárnika. Pre neúspechy pri výkone svojho medicínskeho povolania sa čoraz väčšmi odvracal od lekárstva. Zato jeho prekladateľská činnosť bola horlivá. Pri preklade statí z Materie medici od anglického vedca Cullena kritizoval Hahnemann Cullenovo chápanie liečivých účinkov chinínovej kôry. Prostredníctvom vlastných pokusov natrafil Hahnemann na homeopatiu. Od tohto momentu ustavične skúmal, aby mohol sformulovať výsledky nového pravidla liečby. V roku 1796 zverejnil slávnu stať Pokus o nový princíp odhaľovania liečivej sily substancií medikamentov a po prvý raz tu spomenul homeopatickú zásadu similia similibus curentur (podobné sa lieči podobným).

Hneď nato sa vznietila hádka medzi učencami školskej medicíny, ktorí tento liečebný postup rozhodne odmietali. Napriek silnému odporu však Hahnemann získal habilitáciu na univerzite v Lipsku, kde od leta 1811 vyučoval predmet homeopatia. Popritom vykonával i praktické liečenie, pri ktorom sa mu podľa výpovedí jeho prívržencov podarili neobyčajné vyliečenia. V spise Organon liečenia, ktorý vyšiel v roku l810, opisuje pôvod a spôsob účinku svojho princípu liečenia. Táto práca sa dodnes považuje za základné dielo homeopatie. V Lipsku sa Hahnemann dostal i do sporu s lekárnikmi, a to z dôvodu samostatného vydávania homeopatických liekov svojim pacientom. Dostal zákaz, aby svoje lieky vyrábal sám. Následne odišiel do Kothenu, kde svoje liečiteľstvo mohol slobodne vykonávať pod ochranou vojvodu. Tu strávil pokojný úsek života, vďaka čomu došlo k rozvoju homeopatie. Na jej ďalšie šírenie mali veľký význam i články v Ríšskom vestníku, ktorého redaktorom bol Rat Becker, taktiež člen slobodomurárskej lóže.

Napriek vysokému veku Hahnemann dolaďoval svoje liečiteľské umenie. Na úroveň nemerateľnosti rozšíril aj druhý základný princíp – princíp potenciovania alebo dynamizovania liečiv. Onoho času radil nebrať lieky, ale „si k nim iba privoňať“. Ešte ako 80-ročný, už vdovec, sa druhýkrát oženil s mladou 35-ročnou francúzskou maliarkou Melanie d´Hervilly a odsťahoval sa do Paríža. Tu si spoločne otvorili homeopatickú ambulanciu. Zomrel 2. júla 1843.

Organon liečebného umenia

Hahnemann kritizuje klasickú alopatickú medicínu, ktorá sa snaží hľadať príčinu choroby a túto príčinu sa usiluje odstrániť. On však tvrdí, že väčšina chorôb je duchovného pôvodu, a preto sa ich príčina nedá spoznať ľudskými zmyslami. Dokonca pozorovania anatómov, patologických anatómov, fyziológov považuje iba za výplod fantázie. Opakovane tvrdí, že príčiny chorôb nie sú hmotnej povahy. Neverí v materiálny prenos nákazy, napríklad do rany, na kožu. Za nesprávne považuje materiálne názory na vznik a podstatu ochorení. Verí, že choroby ľudského organizmu sa vyvolávajú a udržujú iba duchovnou dynamickou silou. Hahnemann sa pritom odvoláva na múdreho a dobrotivého Stvoriteľa, ktorý mu dal objaviť liečiteľské umenie – homeopatiu. Môže sa tak javiť ako veriaci kresťan. Aké teologické pramene však za tým stoja?

Ak by Hahnemann vyznával kresťanský život, potom by sme mohli hľadať zdôvodnenie jeho duchovných teórií v Božom slove, vo Svätom písme. Opak je však pravda. Hahnemann odmieta základy evanjelia, vrátane osoby Ježiša Krista. V liste svojmu žiakovi Stapfovi (Brief an Stapf, Kothen 1830) píše:

„Ako dôležité znamenie našej doby vnímam skutočnosť, že teraz môžeme čítať Konfucia. Čoskoro ho objímem v kráľovstve šťastných duší, dobrodinca ľudstva, ktorý nás vedie tou správnou cestou k múdrosti a k bohu, už šesť a pol storočia pred týmto Blúznivcom“. „Blúznivec“ Ježiš z Nazareta, ktorý nevedie Hahnemanna po priamej ceste k múdrosti, ale s mýtnikmi a hriešnikmi chce vybojovať ťažkú cestu k Božiemu kráľovstvu na zemi, ktorý sa z kríža prihovára k lotrovi, tento muž bolesti je pre Hahnemanna neprístojný (!). Svojím spôsobom tragická je i neodškriepiteľná skutočnosť, že Hahnemann vybudoval svoje poznanie z poznatkov vtedy veľmi rozšíreného prírodného náboženstva. Od svojho mladého veku až do svojej smrti bol verným prívržencom spomenutého deizmu. Jeho obšírne písomníctvo (spisy, rukopis) a tiež jeho včasné členstvo v slobodomurárskej lóži prezrádzajú jeho opravdivé duševné postoje.

Klinické štúdie a registrácia homeopatík

V British Medical Journal vol. 324 vyšla v roku 2002 dvojito slepá randomizovaná kontrolovaná klinická štúdia Lewitha a spol.: Používanie ultramolekulárnej potenciácie alergénov na liečbu astmatikov alergických na domáci prach. Na štúdii sa zúčastnilo 242 astmatikov s pozitívnym testom na domáci prach. Vo výsledkoch ale neboli zistené žiadne rozdiely medzi skupinou užívajúcou placebo a homeopatiká.

V British Journal Clinical Pharmacology bola v roku 2003 publikovaná práca Briena, Lewitha a Bryanta s názvom: Ultramolekulárna homeopatia nemá žiadne porovnateľné klinické efekty. Je to dvojito slepá randomizovaná štúdia kontrolovaná placebom s Beladonnou 30C. Cieľom štúdie bolo zistiť, či ultramolekulové zriedenie Beladonny 30C sa líši od účinkov placeba. Výsledky však nepotvrdili žiadne signifikantné rozdiely medzi dvoma skúmanými skupinami. Počas štúdie bolo zaznamenaných 37 nežiaducich účinkov, z toho dva boli závažné – silné bolesti brucha, ktoré môžu byť spojené s užívaním homeopatika Beladonna.

Chcela by som upozorniť, že uvedené štúdie vychádzajú v zahraničných časopisoch, ktoré sú v bežnej praxi lekárom ťažko prístupné. V slovenských odborných lekárskych časopisoch som nenašla žiadnu klinickú štúdiu. V Lüllmannovej Farmakológii a toxikológii (Grada 2002) čítame:

„Skupina expertov Európskej komisie roku 1996 rozhodla, že homeopatické lieky musia podliehať rovnakým skúšobným podmienkam ako liečivá vedeckej medicíny a svoju účinnosť i bezpečnosť musia preukázať pri rovnakých podmienkach (kontrolované klinické štúdie). Podľa súčasných postojov našich úradných miest však môžu ‚úspechy‘ okrajových metód, ku ktorým patrí i homeopatia, posudzovať iba pracovníci, ktorí príslušnú metódu vykonávajú. To je ale protiargument, ktorý odporuje každej kritickej vedeckej metóde.“

Stanoviská odborných lekárskych spoločností

Záver

Mojím príspevkom som chcela poukázať na duchovnú – okultnú podstatu homeopatie. Mnohí lekári o tom vôbec nevedia. Na školeniach prednášatelia používajú početné pseudovedecké formulácie: vitálna energia, informácia a pod. Lekár, ktorý hlbšie prenikne do homeopatie, začne robiť EAV metódu, čínsku medicínu atď., sa môže dostať do osídel okultizmu. Pomaly sa u neho zmení myslenie, z ktorého sa však nedá tak ľahko vymaniť.

MUDr. Emília Vlčková
Přejít nahoru na obsah

Homeopatie - Část 1

Základní omyly homeopatie.¹

Hahnemann byl lékař, který moudře odmítal některé poněkud barbarské léčebné praktiky své doby, kvůli čemuž byl bez práce. Aby uživil rodinu, uchýlil se k překládání knih do Němčiny a provozování dalších zaměstnání. Přesto si nadále uchovával zájem o medicínu; např. experimentoval s léky a prováděl další výzkum.

Jednoho dne překládal knihu, popisující účinky chininu či Peruánské kůry na malárii. Ze zvědavosti Hahnemann sám užil tento lék a objevil, že vyvolává příznaky obdobné malárii: celková malátnost, horečky, zimnice, atd. Hahnemanna tak napadla revoluční myšlenka: látka, která u zdravého člověka vyvolá symptomy nemoci by mohla nemocného těchto symptomů zbavit. Pokračoval proto v ověřování této myšlenky testováním dalších látek na sobě, své rodině a přátelích. Přesvědčen, že výsledky potvrdili jeho teorii, zformulovat základní teorii homeopatie: „podobné léčí podobné“. Jinými slovy, jakákoliv látka způsobující u zdravého člověka symptomy podobné symptomům u nemocného, nemocného vyléčí.

Slovo „homeopatie“ vzniklo ze dvou řeckých slov, které odrážely základní myšlenku; Homoios, znamená jako či podobně a pathos znamená bolest či utrpení. Homeopatický lék je pak látka, která u zdravého člověka vytvoří stejnou bolest či utrpení jako zakouší nemocný. Slovy Hahnemanna:

Pozorováním, úvahami a praxí jsem objevil, že naopak od starého alopatického způsobu je pravý, korektní a ten nejlepší způsob léčby popsán rčením: K léčbě mírné, rychlé, účinné a trvalé vyber v každém případě nemoci takový lék, který sám dokáže vyvolat onemocnění podobnému tomu, jež má být vyléčeno!

Hahnemann pokračoval v provádění experimentů na lidech zkoumáním a zaznamenáváním jejich „reakcí“ na široké spektrum různých látek. Tyto byly označeny za homeopatické „průkazy“ účinku. Jakmile byla určitá látka podána člověku, všechno co se mu pak událo v následujících dnech či týdnech (fyzicky či psychicky) bylo pečlivě pozorováno a zaznamenáno jako údajný „efekt“ dané látky. Hahnemann také sbíral literaturu své doby, aby viděl, zda někdo podobný efekt již zaznamenal.

Časem provedl Hahnemann se svými stoupenci nesčetné množství „průkazů“ podáváním minerálů, bylin a dalších látek zdravým lidem včetně sebe samých a zaznamenáváním domnělých „akcí“ těchto věcí. Každá substance měla samozřejmě velké množství symptomů; podle Hahnemannova výzkumu byl nejmenší počet symptomů 97 a největší dokonce přes 1400! V každém novém vydání jeho Materia Medica Pura přibývalo příznaků. Jak zaznamenal jeden životopisec: Počet léčivých projevů, které rozpoznal a zaznamenal denně rostl. Zatímco první vydání jeho Materia Medica Pura obsahovala informace zhruba o 650 prokázaných reakcí na rulík zlomocný, ve vydání druhém se toto číslo vzrostlo na 1442. Stejným způsobem čísla pro nux vomica šplhala z 961 na 1267; a z 1073 citací pro pojem pulsatitia z prvního vydání se stalo 1163 ve vydání druhém.

Tento způsob homeopatické praxe zůstává unikátním psychickým fenoménem. Jde daleko za hranice toho, co se lze naučit a vyžaduje téměř orientální kapacitu pro vstřebávání a koncentraci.⁵

Nakonec byly tyto poznatky zkompilovány do referenční příručky Materia Medica (latinsky „materiály medicíny“), která uvádí látky či „léčiva“ a detailní výčet jejich fyzických a psychických příznaků, které by měly způsobovat a tudíž by je měly také léčit.

Hahnemannův „objev“ homeopatie byl však od začátku chybný v nejméně osmi důležitých ohledech.

Nesprávný výklad

Takto popsané symptomy se nepřekvapivě projevily ojediněle u Hahnemanna a několika dalších homeopatů. Badatelé mimo řad homeopatů nikdy nedokázali reprodukovat efekt chininu, který by vyvolal podobné příznaky tak, jak tvrdil Hahnemann. Jinými slovy, experimenty na zdravých lidech nikdy nevyvolaly symptomy, které proklamoval Hahnemann.

Nedostatek nezávislých ověření

Dnes existuje spousta jednotlivců, dlouho a dobře známých vědeckému světu, kteří vyzkoušeli tyto experimenty na zdravých subjektech a naprosto odmítli, že by jejich výsledky měly odpovídat Hahnemannovým prohlášením.

Respektovaný lékař (Andrel) je profesorem medicíny na Lékařské fakultě v Paříži a je jedním z nejznámějších a nejváženějších autorů na poli praktických i teoretických témat, která si může tato profese vyžádat v jakékoliv zemi... Spolupracoval s množstvím cizích zdravých osob a experimentoval s účinky chininu (Peruánské kůry), oměje, síry, arniky a dalších nejopěvovanějších léčiv. Po roce experimentování veřejně prohlásil na lékařské akademii, že nikdy nevedly k sebemenším náznakům příznaků, které se jim přisuzují.

M. Double, dobře známý lékařský spisovatel a vysoce postavený pařížský lékař; měl možnost již v roce 1801, dříve než mohl slyšet o homeopatii, experimentovat s chininem či Peruánskou kůrou. Společně s několika dalšími užíval po čtyři měsíce tento lék ve všech možných dávkách a horečka, kterou předstíral Hahnemann, aby způsobil rozruch, se nikdy nevyskytla

M. Bonnet, prezident Královské lékařské společnosti v Bordeaux měl příležitost pozorovat spoustu vojáků během války (Peninsular war), kteří používali chinin jako ochranu proti různým chorobám — ale nikdy nenarazil na to, že by způsoboval předváděné záchvaty.

Pokud by byly námitky k důkazům tohoto druhu, poukázal bych na rychlé experimenty s mnoha homeopatickými látkami, které podával M. Louis Fleury zdravým lidem spolu s preventivním opatřením jako dieta a dodržování životosprávy, aniž by se po té vyskytl nejmenší náznak předstíraných následků.⁷

Nedostatek vhodných kontrol

V podstatě základní problém Materia Medica je ten, že fyzické a psychické příznaky, které by lidé měli normálně i bez použití látek, byly posouzeny jako účinek dané látky. Připomeňme si, že látky samotné se často podávaly v nepatrných či neexistujících dávkách, takže jak vlastně mohly vyvolat nějaké symptomy? Navíc byly tyto „průkazy“ provedeny až po několika dnech či týdnech a subjektům samotným bylo řečeno aby očekávaly symptomy:

Hahnemann patrně přehlédl fakt, že lidé běžně zakusí „symptomy“, neobvyklé fyzické či psychické pocity, ať už užívají léky či nikoliv — zvlášť pokud jsou dopředu varování, že experimentální pilulky mohou, ba dokonce velmi pravděpodobně budou, způsobovat příznaky, které by měly být velmi mírně a měly by se projevit až po několika dnech. Takto sugescí připravené Hahnemannovy subjekty se pak přikláněly k tomu, že ranní bolesti zad, ze kterých dříve vinili špatnou polohu při spaní, pokládaly za následek požití léku...⁸

Ve skutečnosti Hahnemann takto nějak uvedl třináct stran o „symptomech“, které působí chamomilla. Může být seriózně tvrzeno, že tato látka vyvolá u zdravých lidí na třináct stran různých symptomů? Nebo že tyto symptomy dokáže vyléčit?

Jak zmiňuje lékařský historik Harris L. Coulter:

Alopatičtí lékaři zaujímají opačné stanovisko a věří, že měření fyziologických a patologických parametrů jsou daleko spolehlivější ukazatele pro správnou léčbu, protože jsou „objektivní“, zatímco „subjektivní“ symptomy (homeopatie) jsou příliš prchavé a nestálé nato, aby byly důvěryhodné.10

Homeopatie - Část 2

Základní omyly homeopatie (pokračování)

Irelevantní dodatky k diagnóze

doktor vidí, slyší a zaznamenává ostatními smysly co se u pacienta neobvyklého či pozměněného. A zapisuje si přesně - slovo od slova - vše, co mu (pacient) či přátelé řekli... ¹

S každou novou okolností, kterou zmíní pacient nebo jeho přátelé, začíná nový řádek (s dotazy),, takže by všechny symptomy  měly být seřazeny samostatně jeden pod druhým.²

Homeopat bude chtít slyšet o osobních představách a touhách, snech a obavách. Homeopat Dr. Jacques Michaud dodává: „Sny jsou záhadným ale důležitým aspektem osobnosti... Informace, které z nich čerpáme jsou občas dost přesné na indikaci léku.“ ³

Homeopat bude rovněž chtít znát přesné umístění nebo charakter pupínku a svědění. Bude zkoumat fyzický vzhled pacienta včetně pleti a způsobu oblékání. Homeopat pozoruje pacientovy výstřednosti a chce vědět co si pacient, že si o něm myslí druzí. Chce vědět jak se chová při spánku; zda chrápe při nádechu či výdechu. Zda spí pouze na zádech nebo na boku? Na kterém boku? Jestli spí přikrytý; co si obléká do postele?⁴

Co z toho má nějakou spojitost s medicínou nebylo nikdy demonstrováno homeopatickou komunitou. Takový homeopati jsou možná dobří poradci, a pokládání barvitých otázek může vysvětlit jejich popularitu, ale má to pramálo společného s lékařským stanoviskem.

Zkušenost určuje pravdu

Tento základní Hahnemannův přístup byl od samotného počátku vzorem pro homeopatii. Ilustruje vrozenou vadu homeopatické praxe: zcela spoléhat na zkušenost může být zavádějící. Spoléháním se na něčí zkušenost — kdy se zdá, že homeopatické léky léčí, aniž bychom ze zaobíraly otázkou proč — nedělají homeopati nic jiného, než že zvěčňují Hahnemannův omyl. Nikdy neprokázali, že konkrétní homeopatická látka je sama od sebe příčinou uzdravení. Jak opakovaně v tomto textu zdůrazňujeme, není dostatečné, když se pouze zdá, že něco funguje; je nutné prokázat, že/jak to funguje.

Náchylnost k magickému uvažování

Proto homeopatika byla a stále jsou připravována podle tzv. „úspěšného vysokého ředění“. Jak bylo zmíněno dříve, homeopatické látky či „léky“ jsou ředěny podle standardní stupnice. Jeden díl původní látky je smíchán s devíti díly vody či jiného neutrálního roztoku. Toto zředění se označuje potence jedna či 1X. Abychom získali potenci 2X, smícháme jeden díl této naředěné směsi (1X) s devíti díly neutrální látky a znovu protřepeme. Jinými slovy při potenci 2X je originální látka naředěna stokrát. Potence 3X je pak naředěna tisíckrát; potence 4X deset-tisíckrát a  potence 6X milionkrát atd. Dřív či později musíme dosáhnout limitu, kdy se ve směsi nevyskytne ani molekula původní látky. Toto nastává přibližně při potenci 24X a je v chemii známo jako Avogadrova konstanta.

Připomeňme, že se každá zředěná směs protřepává, což prý „potencuje“ a dělá ji tak efektivní. Jak pozoruje Dr. James Michaud, moderní homeopat: „Ředění znamená snižováno množství látky geometrickou řadou až do okamžiku, kdy tam nejsou zjistitelné žádné její molekuly či ještě dále. Navzdory tomu, že s rostoucím ředěním je zde čím dál méně látky, je zde čím dál více energie.“⁸ Homeopatika naředěná tak, že se v nich nevykytuje ani molekula původní látky jsou zcela běžná.⁹

Tato ředění jsou v homeopatii měřena na desetinné či setinnéstupnici. U desetinné stupnice je měřítko 1:10. Výchozí bod je jedna kapka původní látky smíchaná s devíti kapkami vody, označen jako D1. Směs jedné kapky ze směsi D1 s devíti kapkami vody označujeme D2 atd.

U setinné stupnice je měřítko 1:100. To zahrnuje směs jedné kapky látky s 99 kapkami vody a je označena jako CH1. Pak jedna kapka této tekutiny smíchaná s 99 kapkami vody vytvoří CH2 atd. Takže setinná stupnice zahrnuje daleko větší ředění. Např. D3 představuje jednu tisícinu původní látky; CH3 pak jednu miliontinu. Pak je zřejmé, že při ředění CH12 (či D24) tam jednoduše žádná původní látka nezbývá.

Ale jak bylo podotknuto, homeopatie často používá léky, které jdou mnohem dál za tato čísla, dokonce k bodu větší absurdity:

Tento proces pokračuje obvykle k třicátému desetinnému (D30) ale často až k miliontému setinnému (CH1000 000) stupni a není důvod domnívat se, že se zde zastaví. Takové naředění je za hranicí chápání. Už ve dvanáctém setinném stupni (CH12) nic nezůstane a látka je dále ředěna jedna ku stu, jedna ku stu, jedna ku stu, téměř milionkrát, aby vznikl miliontý setinný stupeň. Ještě je zde jedno měřítko, tisícinové, ve kterém jsou látky sériově ředěny v poměru 1:50 000 neutrální látky při statisících opakováních. Je to horší než vhození kostky cukru do oceánu. Užaslý Abraham Lincoln to nazýval „lék stínu holubího křídla.“ Zatím jsme ale v „jiné“ [hermetické či okultní] vědě a platí zde jiné zákony...

Hahnemann byl nicméně přesvědčen o tom, že ředění léčiv je klíčem k jejich síle. Jeho slovy: „Moderní mudrlanti se dokonce pošklebují nad třicátými potencemi... (ale) my získáme i v padesáté potenci léčiva nejpronikavější účinnosti...“ ¹¹ Hahnemannova zkušenost s údajným zvýšení účinnosti látek jejich ředěním do nekonečna nás přivádí jeho sedmé zásadní chybě.

Odmítání fyzické medicíny a přijetí modelu energie

Pokud je tomu tak, jak může duchovní lék ovlivnit a vyléčit  tělesné nemoci? Patrně nemohou; jediná možnost, kdy by duchovní léčba mohla fungovat na fyzickou nemoc by byla v případě, že fyzická nemoc je pouze symptomem mnohem hlubší duševní nemoci. Hahnemann dospěl k závěru, že nemoc není v zásadě vzato fyzické podstaty nýbrž „spirituální“. Poněvadž nemoc představuje nesprávnou funkčnost či nevyváženost vitální síly či energie, musí být vyléčena podobným léčením či přeskupením energie. Toho, jak věřil, lze dosáhnout homeopaticky připravenými léky.

Proto jsou homeopatické léky spirituální, energické léky a nikoliv fyzikální léky a homeopat pracuje nakonec s energiemi a ne s fyzickou nemocí. Ve svém Organonu Medicíny prohlašuje Hahnemann následující:

Lidské nemoci nejsou způsobeny žádnou [hmotnou] látkou, … žádnými zárodky choroby, ale ... jsou výhradně spirituálním (dynamickým) narušením spirituální síly (vitálního principu), který oživuje lidské tělo. Homeopatie si je vědoma toho, že uzdravení může být zprostředkováno pouze vyvoláním reakce vitální síly na vhodně zvolený prostředek, který byl užit.¹³

Tedy pravé léčební umění je … provést změnu v … energické samočinné vitální síle... zatímco je vitální síla uvolněna  a je umožněn její návrat do normálního zdravotního stavu a jeho správného fungování … Homeopatie nás učí jak toho dosáhnout. ¹⁴

Pouze se domnívali, že dokázali objevit příčinu nemocí; neobjevili ji, pochopitelně protože není pozorovatelná ani objevitelná. Protože je převážná většina nemocí dynamického (spirituálního) původu a dynamické (spirituální) podstaty, není jejich příčina rozpoznatelná smysly; takže se snažili [doktoři] si nějakou vymyslet....¹⁵

Je to chorobně zasažená vitální síla sama, která působí nemoci... Jak vitální síla způsobuje, že organismus projeví patologické úkazy [symptomy], to jest jak způsobuje nemoci, by nemělo být rozpoznatelné žádnou praktickou pomůckou lékaře a zůstane mu to navždy utajeno. ¹⁶

Zde vidíme základní problém mezi klasickou homeopatií a moderní medicínou. Lékaři jsou vyškoleni, aby se snažili odkrýt původní příčinu nemoci. Ale Hahnemann tvrdí, že je celá tato činnost zbytečná. Opět přiznává:

Pro léčení je zbytečné vědět, jak vitální síla produkuje symptomy. Pohlížet na tyto nemoci, které nevyžadují chirurgický zákrok [jako na fyzické] … je absurdita, které učinila alopatii tak zhoubnou … Jde pouze o duchovní vlivy … kvůli kterým naše spirituální vitální síla onemocnět; a stejně tak pouze spirituálním … působením léků může být opět obnoveno zdraví. ¹⁸

Homeopatické dynamizace jsou procesy, kterými jsou vzbuzeny léčivé schopnosti, které jsou jinak skryté v surovém stavu přírodních látek, a jsou tak aktivovány aby působily téměř ve všech spirituálních oblastech našeho života;... ¹⁹

I ta nejmenší dávka může tedy obsahovat téměř výhradně jen čistou, volně rozvinutou, koncepční léčivou energii, a navodit pouze dynamicky tak velké účinky, kterých nemůže být nikdy dosaženo samotnými surovými léčivými látky ani při přijetí ve velkých dávkách. Není to v atomech hmoty těchto vysoce dynamizovaných léků … že se zde nachází tato léčivá energie.²⁰

Pouze homeopatický lék může dát tuto vyšší sílu anulované vitální síle .... Postupně jsme způsobili a přinutili tuto neuvědomělou vitální sílu pozvolna zvýšit svou energii a zvýšit ji víc a víc, až do té míry, že se stane mnohem silnější než původní nemoc .... Základní podstata tohoto duchovního vitálního principu, přenášeného na nás lidi nekonečně milosrdným Stvořitelem, je neuvěřitelně úžasná ...²¹

(pokračování dále)
(z Můžete věrit svému lékaři Can You Trust Your Doctor -Brentwood, TN: Wolgemuth & Hyatt, 1991 - str. 270-283, 315-319

Homeopatie - Část 3

Základní omyly homeopatie (pokračování)

Jedna nemoc, jedna náprava

„Použití vždy jen jediného léku současně je základním principe klasické homeopatie. Pak, … i když člověk může mít mnoho fyzických a psychických příznaků, má pouze jednu nemoc.“¹

… homeopatický lékař je trénován k nalezení jednoho léku nebo skupiny doplňkových léčiv z asi dvou tisíc rozličných látek v homeopatickém lékopisu, který pacient potřebuje. Při své každodenní praxi bude pravidelně využívat asi 800 různých léků.²

Homeopatie věří, že jelikož je skutečná nemoc duchovního původu a nikoliv fyzického, je postižen celý organismus - fyzicky i duševně. Proto jsou při diagnóze skutečného onemocnění mentální příznaky či problémy stejně důležité či dokonce důležitější než fyzické.

„Od dob Hahnemanna provedli homeopatičtí lékaři mnoho studií o různých stupních příznaků a jejich relativní důležitosti. Zjistili, že správně stanovené mentální příznaky jsou obvykle nejužitečnější [pro diagnózu].“ ³

Homeopat si volí opačný přístup a hledá zcela unikátní příznaky, které nelze najít u nikoho dalšího. To je důvod, proč musí klienta tak důkladně prohlédnout a vyslýchat. Homeopat zkoumá 1. mentální příznaky, 2. obecné příznaky, 3. jednotlivé fyziologické projevy.

„Absolutně dominantní příznaky, které kvalifikují daného pacienta a odliší ho od všech ostatních s podobnými příznaky ve všech třech kategoriích, jsou ‘podivné, vzácné a neobvyklé’.“ ⁴

Takže homeopat nehledá u pacienta ty příznaky, které jsou běžné u známých nemocí ale „ty, které rozliší a oddělí“ pacienta „od jakéhokoliv dalšího pacienta na světě s podobnými potížemi!“ ⁵

Protože jsou diagnostikovány jak fyzické tak emocionální „symptomy“ nemoci, musí homeopat určit emocionální a fyzický „stav“ pacienta. Musí se proto, jak jsme viděli, dotazovat pacienta na to, co má či nemá rád v různých oblastech jako jídlo, vztah k počasí a okolí a spoustu dalších věcí, které by běžný lékař nemohl nikdy považovat na související s nemocí.

Ale Hahnemann byl v tomto přístupu neústupný a stejně tak jsou neústupní moderní homeopati. Bez podrobného výslechu je úplnost příznaků a celý obraz nemoci nedosažitelný. ⁷ Dr. Harris Coulter uvádí:

Změny vitální síly mohou být vnímány pouze velmi pečlivou a vyčerpávající analýzou příznaků... Proto musí homeopat zaznamenat dlouhý seznam příznaků včetně těch, které by ortodoxní lékař ignoroval. Zvláštní pozornost musí věnovat „vlivům“: je daný příznak zhoršen či zlepšen působením tepla, chladu, pohybu, odpočinku, hluku, ticha, vlhka, sucha či změn počasí; … Tyto změny příznaků způsobené různými podmínkami prostředí jsou často klíčem ke správnému léku. ⁸

Protichůdná teorie a praxe

Homeopatické kategorie

1. tradiční homeopati, kteří z velké části sledují nevědecké a potenciálně okultní teorie zakladatele homeopatie, Samuela Hahnemanna;
2. vědecky a/či parapsychologicky orientovaní homeopati, kteří se snaží přiblížit homeopatii dvacátému století včetně přece jenom podezřelé praxe „nekonečného“ ředění svých léků; a
3. „demytologizovaní“ homeopati, kteří si myslí, že homeopatické léky mohou z neznámých principů fungovat, ale zpochybňují, že homeopatické přípravky mohou být účinné v tak vysokých ředěních, kdy v nich nezbývá nic z původní látky.

Druhá skupina se skládá jak z vědecky orientovaných homeopatů tak parapsychologicky orientovaných odborníků. Vědecká Homeopat obvykle pracuje ve spojení s vědeckou medicínou a věří, že homeopatie funguje na základě fyzikálních principů, které dosud nebyly objeveny. Tato skupina si myslí, že věda jednou prokáže pravdu a účinnost homeopatie.

Ve Francii je na 3000 doktorů lékařských věd, kteří používají homeopatii; Spousta z nich si myslí, že je její „účinnost“ je způsobena nějakou doposud vědecky neobjasněnou reakcí látky v těle. Hlavní homeopatická farmaceutická laboratoř, Boiron Laboratories, každoročně věnuje 4-5 % zisku (roční globální příjem z prodeje je kolem 150 milionů dolarů) na výzkum pro objevení předpokládaného vědecky podloženého mechanismu fungování homeopatie. ¹⁰

Tato skupina rozpačitá z mnoha falešných Hahnemannových metod, které jsou i nadále akceptovány homeopaty. Tito praktici se snaží přinést novou podporu homeopatie na základě vědecké medicíny a moderních vědeckých teorií, podobným těm v kvantové fyzice.

Avšak přístup založený na předpokládaných paralelách s jevy kvantové mechaniky je přinejlepším podezřelý a jednoduše je chybný v mnoha formulacích.¹¹ Například ani akce subatomárních částic ani jejich pozorované paradoxy nejsou aplikovatelné na homeopatické tvrzení, že nekonečné množství ředění látky může nějakým způsobem produkovat extrémně silné léky. Vědecký přístup těchto lékařů může být někdy legitimní, ale někdy zase může být kompromisem s jiným „vědecky založeným“ homeopatem - praktikem parapsychologie. Parapsychologičtí homeopati kombinují vědecké výzkumy s okultními praktikami či principy. Ve snaze dodat homeopatii „vědecké“ důvěryhodnosti používá tato skupina často takové nástroje jako věštecká kyvadla a okultní radionické přístroje. I oni mohou akceptovat astrologii nebo duchovní zjevení. Mírně se odlišují od moderních parapsychologů, kteří se obecně snaží využít vědeckých metod a experimentů s cílem prověřit jasně okultní jevy.

Dokonce i v této vědecké kategorii homeopatů zůstávají problémy s klasifikací jejich postupů. Mnoho z nich trvají na tom, že homeopatika jsou efektivní pouze v tak vysokých ředěních, že v nich nezbývá jediná molekula původní léčivé látky. To vyvolává otázku, jak moc vědecky založení tito praktikové ve skutečnosti jsou.

Dr. Desmichelle, doktor medicíny a čestný předseda Cetre Homeopathique de France, uvádí své přesvědčení, že „Aby homeopatický lék byl účinný, musí být podáván v extrémně malých dávkách. Čím vyšší zředění aktivního principu, tím větší účinnost léku.“¹² Ale co je „aktivním principem“, když ho nezbývá ani molekula? Homopati na to nedokáží odpovědět.

Dále, i když homeopatičtí doktoři medicíny používají jak homeopatii tak vědeckou medicínu, zůstávají obě tyto kategorie praxe odděleny a odlišeny. Žádný pravý vědecky založený homeopat nikdy netvrdil, že homeopatie je postupem vědecké medicíny; pouze si udržuje víru, že jednoho dne věda nějakým způsobem objeví její domnělé fungování a pak bude homeopatie konečně uznána jako součást vědecké medicíny. Ovšem jestli je taková víra opodstatněná je jasně otevřenou otázkou.

Třetí skupina, moderní „demytologizovaní“ homeopati , obvykle nepředepisují „nekonečně“ naředěné homeopatika ani se nepokoušejí je nabít „kosmickou energií“. Tito homeopati jsou v zásadě pragmatici; příliš se nezajímají o filozofické pozadí či vědecké důkazy a jsou přitahování homeopatickou léčbou, kvůli jejímu „přirozenému“ přístupu k medicíně. Jsou přesvědčeni, že homeopatická léčba s nižšími potencemi (6X-12X) má skutečný fyzický ozdravný účinek pravděpodobně na imunitní systém, i když takový účinek nebyl nikdy vědecky prokázán. Využívají homeopatii především proto, že funguje, aniž by je příliš zajímalo proč funguje.

I přes některé rozdíly, sdílejí výše uvedené tři skupiny homeopatů dvě společná témata. Ani jedna z těchto tří skupin nepůsobí striktně v souladu se zásadami vědecké medicíny a všechny z nich mohou být potenciálně nebezpečné pro zdraví pacienta a/nebo jej vystavují okultismu.

Homeopatie - Část 4

V předchozím jsme zevrubně shrnuli tři kategorie praktikantů homeopatie:

1. tradiční homeopati, kteří z velké části sledují nevědecké a potenciálně okultní teorie zakladatele homeopatie, Samuela Hahnemanna;
2. vědecky a/či parapsychologicky orientovaní homeopati, kteří se snaží přiblížit homeopatii dvacátému století včetně přece jenom podezřelé praxe „nekonečného“ ředění svých léků; a
3. „demytologizovaní“ homeopati, kteří si myslí, že homeopatické léky mohou z neznámých principů fungovat, ale zpochybňují, že homeopatické přípravky mohou být účinné v tak vysokých ředěních, kdy v nich nezbývá nic z původní látky.¹

Podstata sporu

Abychom pochopili jak je to závažné, zkusme si představit moderní lékařskou komunitu jak se hlasitě dohaduje o povaze nemoci, její příčině, příznacích a správným způsobem léčby. Pokud by sami odborníci tápaly ve tmě, pak by nikdo mimo obor neměl nejmenší zdání, čemu vlastně může věřit ani jaký způsob léčebný postup je správný.

Tradiční homeopati cítí, že „moderní“ revizionisté zradili své tradice a v ostré kritice je nazývají „pseudo-homeopaty“ či „šarlatány“. (Máme tendenci souhlasit; homeopatie nemůže být ve svých předpokladech tak radikálně zkompromitována, aniž by to zničilo její podstatu.) V podstatě praví homeopat je Hahnemannovský purista; modernisté se pouze zapojují do spekulací a velkých bezvýznamných snah o výzkum ve snaze přeměnit homeopatii v něco, co není: vědeckou medicínu. Zbytečně kalí vody a rozšiřují nejasnosti o tom, co je a není skutečná medicína.

Těmto ryzím Hahnemannovským homeopatům připadají vědecky orientovaní a/či „nízko-dávkoví“ homeopati jako kacíři, předvádějící parodii na pravou homeopatii; nemohou být skutečnými homeopaty.² Navíc svými malými dávkami a/či vícero současnými léčivými prostředky zhoršují nemoc namísto jejího léčení. Proto „Hahnemann shledával tyto hybridy horšími než alopati... obojživelníky … neustále se plácající v bahně alopatického močálu... , kteří jen stěží dokáží svobodně pozvednout hlavu k éterické pravdě.“³

Možná nám názorný příklad pomůže pochopit související problém. Pravý Křesťan je biblický purista, který přijímá to, že Bible je přesným slovem Božím a proto je směrodatná pro jeho život. Protože základní biblické učení lze objektivně stanovit pomocí přijatých hermeneutických principů, moderní, liberální a kultovní revize biblického učení nemají jednoduše nárok na označení křesťanské. Jejich pouhé tvrzení, že jsou křesťanské nic nemění na tom, že popírají a odmítají základní biblické učení.

Tak či tak, skutečné principy homeopatie jsou Hahnemannovské; porušení těchto principů je porušením homeopatie. Proto také Dr. Grossinger podotýká: „Tyto skutečnosti dokazují, že měl Hahnemann pravdu, když odmítal možnost polovičaté homeopatie. Polo-homeopatie není homeopatie.“⁴

Nicméně, všechno toto odhaluje, proč homeopatie nikdy nebude jednotná dokonce ani v základních otázkách; hranice teorie a praxe jsou příliš hluboké a nezvladatelné. Klasičtí lékaři odmítají moderní kacíře, a moderní „homeopati“ mají zase tradicionalisty za ignoranty a šarlatány.

Tradiční homeopati jsou zcela spokojeni s následujícím prohlášením, které pronesl přední homeopat na přelomu století, James Tyler Kent, M.D., prohlášení, které děsí moderní homeopaty: „Neexistuje žádná nemoc, jejíž příčina by byla známa lidskému oku či mikroskopu. Příčiny jsou tak nekonečně jemné , že je nelze pozorovat žádným měřicím přístrojem.“⁵

Mnoho napovídá také to, že Hahnemann byl sám svým nejhorším nepřítelem. Právě extrémně bizarní charakter jeho teorií způsobil rozdělení a zmatení mezi jeho stoupenci. Například Hahnemann tvrdil, že mu trvalo 12 dlouhých a svízelných let horlivého výzkumu a studia, aby objevil hlavní příčinu téměř všech lidských nemocí. Prohlašoval, že sedm osmin všech nemocí včetně takových věcí jako je rakovina, astma, ochrnutí, hluchota, šílenství a epilepsie lze přímo spojit s psorou či méně uhlazeně řečeno se svrabem.

Podle Hahnemannova Organonu je tato „psora jediná skutečná základní příčina a tvůrce  všech ostatních … z nesčetného množství onemocnění.“ ⁶

„Velká většina“ samotných Hahnemannových stoupenců odmítla přijmout tuto ideu, která se podle Wolfa, předního homeopata a Hahemannova současníka, „setkala s největším odporem homeopatických lékařů samotných.“ ⁷ (V roce 1842 se na ni Oliver Wendell Holmes ve svých kritických přednáškách o homeopatii odkazuje jako na „téměř šílený koncept, kterého se rád zbavím.“⁸)

Ale abych tak řekl, homeopati si šli vždy navzájem po krku. Například v roce 1900 James Tyler Kent na své přednášce o filozofii homeopatie (komentář k Hanemannovu Organonu) poznamenává, že přestože je homeopatie rozsáhle rozšířena po celém světě, jsou její vlastní doktríny zneužívány a znesvěcovány především samotnými homeopaty.

Vcelku se toho změnilo málo. Homeopatie je všude rozporuplná praxe. Hahnemann si byl vědom protichůdných metod a výsledků svých stoupenců 9 a tento problém byl vždy morem homeopatie. Někteří homeopati jsou puristé, když přijde na Hahnemannovy teorie; někteří si pečlivě vybírají pouze to, co je pro ně vhodné a někteří zcela odmítají většinu jeho teorií. Někteří jsou tak skálopevně přesvědčení o jednom aspektu homeopatie, že zcela zavrhují její jiné myšlenky; někteří předepisují homeopatika v nízkých ředěních, jiní naopak v neuvěřitelně vysokých ředěních a každý z nich tvrdí, že pouze jejich metoda je správná. Někteří homeopati jsou vitalisté; jiní údajně materialisté. Někteří jsou moderní a eklektičtí a předepisují řadu dalších prostředků či způsobů léčby spolu s homeopatií; někteří se striktně drží homeopatie samotné.

Kromě toho se značně liší také léky a jejich symptomy: „Tisíce homeopatických léků jsou uvedeny v kultovní Materia Medica—v příručce která se značně liší čas od času a země od země“

Mimoto homeopatické příručky Materia Medica nejsou zcela spolehlivé. Jak poznamenal Oliver Wendell Holmes ve svých kritických přednáškách na homeopatii více jak před sto lety:

Co si máme myslet o standardních praktikách autora Materia Medica, který opomene někdy stanovit patřičné dávkování svých prostředků, a jindy zase uvést jakýkoliv náznak toho, zda byl prostředek vůbec otestován či nikoliv, zatímco doporučuje jeho použití u nejkritičtějších a ohrožujících onemocněních? ¹¹

S homeopaty používajícími nevědecké metody, subjektivní vyhodnocování a okultní praktiky a s širokými neshodami mezi teorií a praxí je sotva překvapivé, že svět homeopatie žije v takovém nepořádku.¹³

Jak již bylo uvedeno, Dr. Richard Grossinger strávil deset let zkoumáním homeopatie. Dochází k závěru, že v posledních letech po celém světě, „standardy upadly; co hůře, mezi jednotlivými zeměmi ba dokonce mezi jednotlivými lékaři jsou vedeny polemiky typu co stanovuje přijatelnou homeopatickou léčbu.“ ¹⁴. Diskuzi končí konstatováním:

Různé úrovně a typy homeopatie jsou nevyhnutelné, dokud nejsou vyřešeny základní spory uvnitř samotného systému a jeho praktikování. Upřímně člověk, který dnes hledá homeopatickou léčbu, vstoupí do velké metafyzické hádanky, ještě navíc zamíchané historickými a ideologickými variacemi. Nakonec jsme zanechání bez jakéhokoliv jasného vědomí toho, co je vlastně homeopatie zač, bez smyslu, který by nám pomohl posuzovat jednotlivé lékaře a jasně poradil lidem hledajícím lékaře. ¹⁵

Homeopatie: kosmická energie v lahvích 
Michael Prahbu (výtah z originálního dokumentu)

Vatikánský dokument

Zjišťuje, že „soustředění se na skryté duchovní síly či síly v přírodě byly z velké části páteří toho, co je nyní rozpoznána jako teorie Nového věku“ [n 1.3].

Co má tohle všechno společné s homeopatií?

Označením těchto alternativních terapií jako techniky holistické medicíny pokračuje: „Existuje pozoruhodné množství nejrůznějších přístupů pro podporu holistické léčby, některé pochází ze starověkých kulturních tradic, ať náboženských či esoterických... Propagace spojená s New Age zahrnuje celou řadu postupů, jako akupunktura, biofeedback, chiropraktik, kineziologie, homeopatie, odorologie … reflexologie, Rolfing, polaritní masáže... meditace a vizualizace, psychické léčení, různé druhy herbální medicíny, uzdravování pomocí krystalů a barev...“ atd. „Zdroj uzdravení je údajně uvnitř nás, je to něco, čeho dosáhneme pokud se spojíme se svou vnitřní a nebo kosmickou energií“ [n 2.2.3]

Jak dokument vysvětluje tuto energii

Nový věk vidí „univerzum jako organický celek, který je oživen Energií, která je také označena jako boží Duch či Podstata“ [n 2.3.3]. „V myšlení New Age  … energie oživující jediný organismus, kterým je univerzum, je duše [n 2.3.4.3.]“. Zaznamenává, že švýcarský psychiatr Carl Junk byl jedním z „předchůdců Věku Vodnáře“, kdy „ústředním prvkem jeho úvah byl kult slunce, kde je bohem vitální energie v člověku“ [n 2.3.2]. Pokud homeopatie splňuje vatikánská kritéria definice New Age z hlediska přesvědčení svého zakladatele a vztahu svých zakladatelských principů  k okultismu, gnosticismu, esoterismu, starobylým náboženským či esoterickým tradicím, svobodnému zednářství a dalším alternativním medicínám, a je zaměřena na holistické zdraví, „vitální energii“ a další, pak může být zcela jistě prohlášena za alternativní terapii New Age.

Zároveň je nutné prokázat, že se nejedná o lékařskou vědu. Tato otázka je klíčová, protože autor předchozí velmi důkladné zprávy na toto téma obdržel jako reakci dva dopisy bránící homeopatii od vysoce postavených katolíků, kteří mimochodem souhlasili s jeho závěry ohledně ostatních témat o New Age.

Zakladatel

V roce 1796 dospěl k přesvědčení, že doktor musí v první fázi léčby nemoci znát účinek, jaký by měla čistá forma léku na zdravého člověka. Tato myšlenka byla následována druhým principem: Pří léčbě nemoci by mělo být použito prostředku, který dokáže stimulovat jinou, uměle vyvolanou, co nejpodobnější nemoc, a původní nemoc bude vyléčena – Similia Similibus – Podobné podobným. Tento princip „Homeopatie“ (z řeckých slov homos – podobný a pathos – nemoc),  slovo vytvořené a používané Hahnemannem, byl vytvořen jako protiklad k jiné terapeutické metodě tehdejší doby Contraria Contraris (léčit opačné opačným) zvané „alopatie“ (alloios – odlišný).

1.

V této fázi si byl jistý tím, že malé dávky nevadí... Věřil, že vysoké dávky zhoršují nemoc, protože každá léčivá látka může mít nežádoucí, pokud není podána ve správné dávce. V roce 1811 vyvrcholila všechna jeho předchozí práce v jeho nejvýznamnější psané dílo „Organon racionální léčby“. Jako motto na úvodní straně použil frázi „Aude Sapere“ neboli „Nebojte se být moudrými“. * viz str. 4

Experimentoval také s čistou formou jedů jako jsou arzenik a rtuť. Ty ale způsobovaly nepříznivé reakce vedoucí k příznakům nemoci. Tedy udělaly zdravého člověka nemocným, ale nikoliv nemocného zdravým. Kde se tedy skrývá podstata léčby? Začal podávat dynamizované či potencované léky – čisté látky redukované speciálními procesy ředění, tření či protřepávání a nebo přidáním neutrální látky – suché či kapalné, zanedbatelného fyzického množství v podávané dávce.

O výsledcích potencovaní: „Bude ukázáno, že množství zbývající původní látky je skutečně mizivé a k pochopení jak takové stopové množství látky může mít nějaký účinek musíme pochopit základ homeopatického myšlení. Homeopati věří, že jakmile je jednou účinná látka osvobozena ze svých fyzických projevů, jsou uvolněny její spirituální energie, která je na taková úrovni, že dokáže pacientovi pomoci. Ve skutečnosti je použit duch dané látky.“ [Cesty k alternativní medicíně, E.G. Bartlett]. „Praktickým pozorováním Hahnemann zjistil, že čím větší je potencování, tím silnější je účinek látky při léčení homeopaticky označených symptomů... Ve třetí potenci je stupeň ředění 1 ku milionu. Může být obtížné si představit, že v dávce řekněme o potenci 10 000 zbývá ještě nějaká původní látka.“ [Homeopatický průvodce rodinného zdraví, R.K. Tandon & Dr. V.R. Bajaj M.D]

Miranda Castro, F.S. v Kompletní homeopatické příručce upřímně o faktu, že Hahnemannův „proces ředění vzbuzuje … posměch (jeho současníků) zdravotnických zařízení, která nedovedou vysvětlit a tudíž ani přijmout, jak by něco natolik ředěného mohlo mít ještě nějaký účinek.“

Základní princip

„U homeopatických léků se předpokládá působení na vitální sílu, její stimulaci k zahojení těla a obnovení přirozené rovnováhy.“  [Brockhampton Referenční příručka k alternativní medicíně]

„V Organonu Dr. Hahnemann stanovil základy tehdy nové doktríny homeopatie. Napsal: ‘Látky … jsou léky pouze v rozsahu, kdy mají každá svou vlastní specifickou energii ke změně blaha člověka... Léčivé vlastnosti těchto hmotných látek, které nazýváme léky, se týká pouze jejich energii k vyvolání změn spokojenosti animálního života. Jejich léčivý vliv závisí pouze na tomto koncepčním principu života ... ‘“  [Tandon and Bajaj].

V Homeopatii pro všechny píše Dr. Radha Krishna Murti, zástupce prezidenta Indické Homeopatické Organizace s téměř 40letou praxí: „Homeopatické léky jsou připravovány speciálním procesem dynamizace, který zachytí pouze energii do kapiček léku a nikoliv hmotu.“  

„Vitální (životní) síla: termín používaný Hahnemannem k popisu energii, která prostupuje všechny živé bytosti.“ [Castro]

Funguje to! Ale jak?

„Homeopatie je věda založená na zkušenostech... [a] buď stojí nebo padá na principu podobnosti …  [U] Similia Similibus Curentur [Podobné léčí podobné]… se nezabýváme zákonem podobnosti ve formě obecně aplikovatelného fyzikálního pravidla či přírodního jevu, na kterém homeopatie je homeopatie údajně založena. “  [Homeopatie, Dr. W. Schwabe]. Schwabe je jedním z předních světových výrobců homeopatik.

„Homeopati musí přiznat, že netuší, jak jejich systém funguje; mohou pouze prohlásit, že funguje.“ [Bartlett].

V Homeopatii, Kompletní příručce Dr. K.P.S Dhama a Dr. Suman Dhama píše: „My homeopati věnujeme velkou část svého času a  pozornosti správné a přesné analýze příznaků a na základě této analýzy pokračujeme bez obav  v podávání našich ‘kouzelných pilulek’ ...“

2.

„Přední britský lékař Dr. Compton Bennett řekl, že kdyby byly homeopatické metody drženy v tajnosti, vlády celého světa by byly tak překvapeny jejími léčivými účinky, že by byly by ochotny zaplatit cokoliv za odhalení tohoto tajemství. Jak pravdivé je toto prohlášení!“
Pokud je správně předepsána, funguje homeopatická léčba jako kouzlem. “

Hahnemannova spiritualita

„V Organonu a i na jiných místech jasně ukázal, že věří, že jeho nová teorie byla inspirována Bohem...“ [Životopis Samuela Hahnemanna, Dr. Richard Haehl] Podle francouzské encyklopedie Larousse du Xxe siecle [1930] byl přesvědčen, že „odhalil pravdu“ skrz „zjevení nebeských sil“ přímo od „Boha“, kterého nazval „velký duch uctívaný všemi obyvateli sluneční soustavy“. [Citát z Hahnemannova Organonu racionální léčby].

Dr. H. Unger [homeopat] podává jasný popis jeho duchovní osobnosti: „Stejně jako Goethe, Hahnemann ztělesňuje dva proudy klasických německých žánrů, panteistického idealismu přírody a racionálního idealismu svobodného zednářství“ (Švýcarský věstník homeopatie č.1/1962).

„Skutečný homeopatický lékař je zasvěcen do tohoto nadpřirozeného duchovního světa. Musí mít znalosti o ‘čtyřech stavech hmoty: pevném, kapalném, plynném a záření“ James T. Kent ve Vědě a umění homeopatie.

Hahnemann formuloval celou doktrínu vysvětlující člověka jako tripartitní bytost: vůle a mysl (vnitřní člověk); vitální energie (duchovní podstata či nehmotná esence); a tělo, což je hmota.

Homeopati promlouvají

Dokonce i jeho oddaný německý životopisec M. Gumpert [Hahnemann, dobrodružný …], který jej srovnává s Goethem, Kantem či Martinem Lutherem, je zmaten: „Tento způsob praktikování homeopatie je ojedinělým psychickým úkazem.“

Autorita mezi homeopaty James Kent ve svém díle Přednášky o homeopatické filozofii tvrdí, že existují dva světy, fyzický svět a neviditelný svět a říká, že celá homeopatie je spjata s neviditelným světem.

Je nutné poznamenat, že  všechny výše citované názory nejsou názory odpůrců homeopatické praxe, ale názory homeopatů samotných či Hahnemannových životopisců a nejsou proto ovlivněny možnými křesťanskými předsudky vůči homeopatii.

Křesťanští kritici homeopatie nemohli najít lepší způsob jak odhalit skutečné základy tohoto údajně vědeckého systému léčení.

Varují křesťanští spisovatelé o hnutí Nový věk a jeho alternativních medicínách věřící před používáním homeopatik?

Prozkoumal jsem kolem 40 takových prací a zjistil, že každá z nich určitě ano. Studium těchto knih odhaluje, že protagonisté homeopatie buď nevědomě či záměrně tají určité aspekty filozofie a života svého zakladatele, zatímco zdůrazňují ty oblasti, které podpoří jeho image křižáka za zdravý život, nebo podporují zásady jeho filozofie a důvěryhodnost jeho přípravků. Tyto skryté aspekty jsou pro věřícího, který využívá homeopatii zásadní a jejich uvědomění si je zlomové pro rozhodnutí, které musí učinit, jak uvidíme dále.

Pseudověda

Dr. Fritz Donner MD, homeopat, který si položil za cíl vědecky podložit homeopatii, publikoval v roce 1996 práci, ve které přiznává všechny omyly a chyby homeopatie, které objevil během let výzkumu  [Homeopatie a věda, O. Prokop and L. Prokop]. V dalším podobném experimentu prof. H. Rabe, prezidenta německé homeopatické společnosti, bylo odhaleno že, „všechny ty projevené symptomy přijaly placebo“.

[Placebo je pilulka či tekutina bez jakýchkoliv léčivých vlastností.] Proto homeopati nemají zájem o tyto průkazné experimenty a utěšují se svými individuálními úspěchy. Současná medicína, která se učí na univerzitách, se o homeopatii moc nezmiňuje. Učebnice stejně jako vědecké časopisy se o ní nezmiňují vůbec.

Okultní spojení

Hahnemann s potěšením studoval učení švýcarského okultisty a lékařského filozofa jménem Paracelsus (1493–1541), které stimulovalo jeho myšlení a na jehož základě vytvořil některé ze svých nauk, např. Similia Similbus

V roce 1777 se stal Svobodným zednářem. Moto Svobodných zednářů je Aude Sapere (Odvaž se být moudrým). Byl zapáleným následníkem bývalého švýcarského teosofa Emmanuela Swedenborga (1688–1772), který učil své přívržence jak dosáhnout stavu vědomí, které jim umožní spojení s duchovními bytostmi.

Jeho pohled na neviditelnou životní energii je sdílen Rudolfem Steinerem, průkopníka antroposofie [moudro člověka]. O antroposofii, swedenborgismus a zednářství pojednává Vatikánský Dokument o hnutí Nea Age.

Převzal praktiky švýcarsko-německého lékaře Franze Mesmera (1733-1845), který založil nauku o živočišném magnetismu zvanou mesmerismus. Mesmer k léčení nemocných lidí využíval stavu hypnózy.

V Organonu Hahnemann srovnává podobnosti mezi homeopatií a mesmerismem. Zvažme jeho citaci z šestého vydání Organonu: „Považuji také za nezbytné zmínit se zde o živočišném magnetismu... či raději mesmerismu... Je to úžasný a nedocenitelný dar od Boha.“

Jeho vitální síla je pránou ve filozofii jógy, jediná, všeobecná životní síla, kterou mnoho tradic vnímá jako Boha.

Jeho převládající náklonnost k panteismu vidí Boha všude, v každém člověku, zvířeti, rostlině, buňce a dokonce i v homeopatické medicíně. Ve skutečnosti terminologický slovník Organonu je esoterický a jeho ideje jsou impregnovány orientálními filozofiemi jako jsou je konfucionismus či hinduismus, do kterých byl podle jeho životopisců ponořen. Žil v době, kdy se zejména čínské a Konfuciovo učení v Evropě těšily vzrůstající oblibě. Na to, že tvrdil, že své principy homeopatie získal skrz božská zjevení přímo od Boha, je mu tajemno  podivným společníkem.

Co může být zdrojem jeho vidění, když byl znám pohrdavými řečmi o Božím Synu? [2. Korinťanům 4:4]

Hahnemann o Ježíši Kristu

Fritsche cituje Hahmenna z dopisu o Konfuciovi a konfucionismu: „Tady se můžete dočíst o božské moudrosti bez zázraků, mýtů a pověr. Považuji za důležité znamení naší doby, že nyní Konfucius dostupný i nám. Brzy se s tímto dobrodincem lidstva obejmu v království blažených duší, který nám ukázal přímou cestu k moudrosti a k Bohu, již 650 let před arci-nadšencem.“ [Die Idee der Homoeopathie].

Jeho životopisec Gumpert [rovněž zmiňovaný výše] říká, že byl ovlivněn animismem a byl také zapálen do východních náboženství.

Blízká setkání s New Age

Kniha Gerge Vithoulka Homeopathy, Medicine for the New Man [Homeopatie, medicína pro nového člověka] začíná kapitolou nazvanou Příchod Nového věku a končí kapitolou Příslib Nového věku. On říká, že „skutečným účelem homeopatie je otevření vyšších (mozkových) center pro duchovní a božský příliv. Cíl je propojit se skrz svou mysl s univerzem“, což je cílem New Age [hnutí Nový věk].

Katolíci promlouvají

Pár úryvků:
Hahnemannova snaha využít mersmenismus otevřela jeho mysl pro démonické spojení.

Homeopatické základy jsou gnostické principy. Homeopatické zákony jsou postaveny na mizivém množství látky, umocňování a dynamické síle – nic jiného než aplikace gnosticismu.

Hahnemann obdivoval Swedenborga, který byl gnostik.

Někteří homeopatičtí léčitelé či lékaři zneužili Slovo Boží a křesťanskou víru.
Například: Dr. Bartak: Podívat se na bronzového hada (Num 21) „je působ homeopatického léčení“.
Dethlefsen: krev Kristova podána apoštolům při poslední večeři je „homeopaticky koncentrovaná krev, neustále se provádí pro dosažení vysoce homeopaticky umocněného (zředěného) léku.“
Homeopat Zentrich říká: „Byl to Ježíš Kristus, který nám ukázal nejvyšší úroveň homeopatického zákona podobnosti (Princip Podobné léčí podobné), když smrtí zvítězil nad smrtí.“

2. Esoteric Practices and Christian Faith, An Aid to Discernment (Esoterické praktiky a křesťanská víra, průvodce soudností), Otec Clemens Pilar Cop, Vídeň 2003
Nehledě na svou vědeckou zpochybnitelnost je homeopatie také významným nositelem esoterických idejí. Pokud někdo tvrdí … že homeopatie nemá nic do činění s esoterismem, pak je to fakticky špatně... Vidíme zavedení neosobní síly jako životodárné podstaty. Tuto ideu je možné nalézt i v gnostické tradici....(v homeopatickém učení) za viditelním materiálním tělem člověka, existuje energetické tělo (v závislosti na kultuře či v esoterickém duchu na libosti ji můžete nazývat Chi, Vis Vitalis, … atd.)

Vitalismus učí, že člověk je živ díky vitální duši tj. jakoby duch vitální energie (jak to vyjádřil sám Hahnemann).

Tato Vis Vitalis (latinsky životní síla) není nic jiného než druhá duše či duše bezvědomí...

Zde se homeopatie opírá o ideu, která - z křesťanského pohledu - může být definitivně charakterizována jako pochybná.

3. V únoru 2004 v Ernakulam na asijském Semináři o léčení a osvobození řekl Otec Larry Hogan, přední exorcista vídeňské arcidiecéze, při zodpovídání dotazů k povaze homeopatie, že homeopatie je magie a proto by nikomu nedoporučoval ji používat, a že v zhruba 80 % evropských homeopatů používá okultní praktiky k výběru, přípravě či předepisování léčiv.

Otec Larry odhodlaně zopakoval toto tvrzení i v dalším z následujících sezení. Seminář pořádala Katolická charismatická obnova. Otec Pilar tuto statistiku potvrzuje ve své knize.

Další potvrzení: Akademie Otce Müllera v Mangalore

Připouští, že „[Tento] systém medicíny bojoval (byl štván) se spoustou kritiky od časů Dr. Hahnemanna až do dnes,“ a proto se stále snaží o reprodukci článků ve „snaze ospravedlnit vědecký základ homeopatie“ [2003].

„Homeopatie se pyšní zázračnými uzdraveními... Způsobily [homeopatické přípravky] opravdu nějaké uzdravení? …. V některých případech došlo k odezvě ale většina neměla žádný účinek.“

„Homeopatie jako vědecká medicína... a jako umění praxe, obě tyto oblasti jsou plně nabity spory... Mnoho léků je jen částečně či nespolehlivě ověřeno...Bylo vyvinuto úsilí poskytnout statistické a vědecké údaje ve prospěch homeopatie. Nicméně vědecká komunita se odmítla na ně buď podívat nebo najít vysvětlení za hranicí své vědecky založené mysli“ [1998].

To tedy znamená, že vysvětlení neleží v oblasti vědy. Proč tedy její zastánci cítí tak zoufalou potřebu ospravedlnit homeopatii jako vědu či zpochybnit její účinnost jako lék dvě století po jejím vzniku?

Je to proto, že se sami potřebují přesvědčit?

Vydání z roku 1994  a 1998 doporučuje použití Bach Flower Remedies [BFR] [Bachovy bylinné léčiva] a jógu s homeopatií v tomto pořadí.

Učíme užívání drahokamů a barev, stejně jako pránájámu, „životní energii, vitální sílu či pránu“ pro léčení nemocí ve vydání 2000. Vydání r. 1999 učí použití New Age Alexandrovu techniku, aromaterapii, BFR, tai-či, jógu a meditaci. V roce 2003 obsahovalo vydání články o BFR, rozproudění univerzální životní síly - Reiki, čakry („brány pro tok života a energie do našeho fyzického těla“) a tachyony - energie  s léčivou silou. Abstrakt z posledního zmíněného článku:

„Kromě materiálního fyzického těla, které vnímáme svými smysly, máme ještě několik dalších vrstev energetických těl... Energie... pochází z jednoho zdroje. V Indii je nazývána Božská Matka, křesťané ji nazývají Duchem svatým a  v mnoho moderních novodobých duchovních učeních je nazývána kosmická energie. “

5.

Článek stejně jako jiné, také mluví o subtilní energii subtilního těla [což je ekvivalent pro vitální energii] běžně užívané v zednářských a teosofických spisech.

Společným jmenovatelem všech výše uvedených alternativních technik včetně homeopatie je princip životní síly. Účelem začlenění těchto článků tak jak bylo provedeno, je odůvodnění či posílení víry v homeopatický koncept vitální energie. Kdyby tomu tak nebylo, nedostaly by se do výročního čísla, které propaguje domnělou moderní lékařskou vědu.

Jedno číslo magazínu Pioneer zmiňuje použití Kirlianovy fotografie, která údajně mapuje auru. Číslo 1999 nabízí esej o tom, jak přivodit hypnotický stav pacienta. Číslo 2000 učí mudry (gesta rukou) pro uzdravení fyzická, intelektuální, duševní [či holistická]; a hudební terapii [různá rága léčí různé nemoci]. Často je zde téměř kultovní úcta k Hahnemannovi, který je často označován jako „náš mistr“. Zneužití homeopatické praxe „se dle našeho Dr. Samuela Hahnemanna nazývá trestuhodnou zradou božské homeopatie“ [citace z čísla 2000].

„Je hřích pojmenovat homeopatii spojenou s jejími následovníky či učedníky, nebo ji označit jako … vědeckou atd.“ [2003]

Nezdolní nadšenci

Zajisté existují také čestní a svědomití jedinci, kteří se snaží využít homeopatii odděleně bez esoterických praktik. Otázkou spíše než „můžou?“ je „může?“. Samozřejmě ti, kteří vnímají při proutkaření nějaký druh exaktní energie a nebo věří, že proutkaření je darem od Boha, nebudou mít žádné obavy použít homeopatii.

Důvody a rizika

Jaká odpověď může být dána někomu, kdo říká, že si vzal přípravek a fungoval? Věřící křesťan je povinen provést náročný výzkum, aby zjistil proč fungují. Články, jako je tento, poskytují hledajícím informace tohoto charakteru. Každý už pravděpodobně někdy slyšel o tom jak byl známý či příbuzný zázračně uzdraven díky užívání homeopatik. Ale otázka je: Co je doopravdy uzdravilo? Kosmická okultní vitální síla v přípravku?

Doprovodná opatření (nekouřit, nepít, dieta, odpočinek)? Nebo víra v léčitele a jeho přípravky?

Asi před sto lety byl proveden první experiment s placebem, tedy tabletkami bez účinných látek. Badatelé objevili, že mnohem důležitější než hojný účinek mnoha léků, je víra [jak pacienta tak lékaře] v účinek prostředku.

Placebo efekt je pravděpodobně nejdůležitější faktor úspěchu homeopatických prostředků. Nejméně pravděpodobným faktorem léčby je samotný přípravek. Všechny nefalšované klinické studie prokázaly, že vyléčení je způsobeno buď  placebo efektem, časem a hojivou schopností těla nebo autosugescí.

Pro křesťana je také nutné brát v potaz také okultní faktor.

Příznivci také tvrdí, že při homeopatické léčbě neexistují žádná rizika. Říkají, že ultra zředěné látky jsou bezpečnější a levnější než většina léků na předpis. Za prvé. bylo prokázáno, že některá homeopatika na astma byla ve skutečnosti  kontaminována velkým množstvím umělých steroidů. Za druhé, některé přípravky neobsahují měřitelné množství kritické látky. Pokud si pacient vezme denně 4 tablety rtuti D4, příjme potenciálně toxickou dávku. A dávka kadmia D6 překračuje bezpečné limity. A konečně, dávka D6 či menší Arostolochia obsahuje podstatné množství této rakovinotvorné byliny.

Proto nemůžeme jednoduše bez rozvahy tvrdit, že homeopatika jsou vždy bezpečná. Existují ještě další rizika při vyhledávání homeopatické léčby. Pokud je někdo nemocný a potřebuje okamžitou lékařskou péči, pak jakékoliv prodlení může mít závažné následky. Tato rizika platí pro  všechny alternativní zdravotní péče.

Kde bychom měli nakreslit pomyslnou čáru zda užít homeopatický přípravek? Bylo by naivní čekat jasnou odpověď od někoho, kdo tento provádí tuto léčbu. Je to zřejmě otázka svědomí, kterou si bude muset zodpovědět každý sám po přečtení této zprávy.

Většina homeopatů nechce nic jiného než měkká léčiva. Základy a účinky těchto přípravků jsou ale při nejmenším pochybné. Nemělo by být nijak obtížné dosáhnout téhož výsledky bez použití homeopatie. Existuje spousta bylinných přípravků, které jsou bez zbytečného ředění při nejmenším stejně účinné za použití svých přirozených léčivých schopností a bez nežádoucích vedlejších účinků. Nicméně smýšlení mnoha sklouzlo do tak hluboce zaběhnutých kolejí homeopatického zdůvodňování, že už nejsou schopni kriticky vyhodnotit tato znepokojující fakta.

Námitky

Tvrdí, že „každá látka, jak živá tak neživá, má tuto energii na základě pohybu atomických částic, “ a že „tuto energii lze snadno zaznamenat moderními přístroji,“ a že „homeopatické léky resonují s touto energií.“

Vědecké testy jsou objektivní. Pokud se provádí za stejných podmínek, sledují určité fyzické zákony a produkují stejné specifické výsledky. Homeopatie je subjektivní a nechová se tak, jak potvrzuje věda. Každý čestný homeopat to přizná. Hahnemann se pokoušel léčit člověka holisticky, na rozdíl od převažující medicíny jeho doby, která léčila pouze nemoc. Homeopat zkoumá sociální, emocionální a duševní život pacienta, předtím než rozhodne o dalším postupu.

Všechna uzdravení určitě NEJSOU dílem Boha.

Mezi ně patří psychické léčení, léčení šamany či voodoo doktory a alternativní medicíny jako reiki, pránické léčení, které jsou také založeny na principu životní síly a životní (vitální) energie.

Pokud by opravdu existovalo něco jako vitální energie, pak by již zajisté byla zaznamenána lékařskými přístroji 21. století. Žádný takový objev ale zatím není dokumentován. Lékaři si také připomenou, že po potencování a ředění nezůstane ani jediná molekula původně vybrané látky, a tudíž není šance použít či detekovat tuto neexistující energii.

Důležitější je, že Hahnemann a jeho následovníci trvají na tom, že se jedná o duchovní energii a nikoliv materiální [fakt, jež lékaři pohodlně přehlížejí], což vylučuje možnost kvantifikace. A v biblickém zjevení člověka jako tripartitní bytosti není žádný důkaz o některém jeho aspektu či stvoření, tj. duchovní energii.

Jistě, člověk je duch, duše a tělo. Ale tento duch není  energií, kterou lze manipulovat New Age medicínou pro uzdravování, tak jak to bylo Bohem zjeveno Hahnemannovi a tvoří základy homeopatie, jak stojí dále v Organonu.

Vzhledem k tomu, že homeopatie jako praxe holistického zdraví splňuje všechny podmínky projednávané v odkazovaném Vatikánském dokumentu, je kvalifikována jako alternativní terapie New Age. Ve skutečnosti je nazývána „vlajková loď podvodu holistického zdraví mezi křesťany“. Když lékaři používá homeopatii, ve skutečnosti pacientům nabízí filozofii a spiritualitu hnutí Nový věk.

2. Pisatel rovněž dostal následující dotazník od kněze upřímně hledajícího odpovědi na běžné problémy:

A. Existuje ještě další spolehlivý zdroj z lékařské oblasti, který by zpochybnil či se dotazoval na věrohodnost a účinnost homeopatie?

B. A co lékaři, kteří buď nic neví o svém zakladateli nebo je jim to jedno, ale během praxe poznali, že je tak prospěšná pro mnoho lidí?

C. A co pacienti, kteří neúspěšně zkoušeli alopatii až se obrátili na homeopatii, která jim pomohla, a jsou vděční Bohu, že je přivedl k něčemu, co je konečně uzdravilo? Nikdy se nedozví o jejím zakladateli a hnutí New Age pro ně nemá žádný význam? Jako znepokojený bratr křesťan, co řeknete jim?

Bogus operandi

Nevědomost není vždy blaženost.

Jako křesťané neustále svádějící duchovní boj máme přikázáno Písmem rozšiřovat své znalosti a rozpoznávat znamení doby [Ozeáš 4:6, 1. kniha kronik (Po) 12:33]. Duchovní bádání je chvályhodná věc.

Je to povědomí Vatikánu o důmyslnosti filozofie a praktik New Age, které vyústilo ve vytvoření tohoto Dokumentu.

Odtud pochází dvě význačná slova „nyní rozpoznána“ z první strany zápisu (n. 1.3)

Uzdravení nemusí být pro člověka v určité situaci Božím úmyslem. Kamarádka pisatele nebyla zproštěna bolestivých obtíží ani po dvou návštěvách populárních duchovních (retreatových) center, ale byla uzdravena, když se podrobila pránickému léčení.

Psychické léčení a proutkaření je zde už přes 200 let. Dělá je to tak méně duchovně nebezpečnými? Dlouhověkost není zárukou správnosti. Stejně jako všeobecné přijetí něčeho.

Vysoké školy dnes nabízí postgraduální studium v oboru homeopatie. Vědecké tituly ve védické astrologii budou za chvíli také k mání. Dělá je to více důvěryhodnými? Celkem vzato lékaři nemají rádi to co vidí jako absenci vědy, ale je to mnohem horší. Jako holistický systém nabízí léčbu všeho od AIDS přes vyšetření strachu až po obavy, že něco číhá za rohem. Krátká óda na homeopatii ve vydání 1998 magazínu Pioneer sama propaguje její všestranné použití:

„Když jídlo zdá se hrudkovité,
postel hrbolatá,
nervy jsou pocuchané
manželka nabručená,
podejte Nux Vom“.  

Další problémy

Jako odpověď na první otázku důstojného otce, stovky lékařů po výzkumech dospělo k závěru, že homeopatie je ve své podstatě nevědecká a není legitimní lékařskou praxí.

Živý Pramen říká, že „Mezinárodní centrum Světové zdravotnické organizace (WHO) pro výzkum nežádoucích účinků léků a léčiv ve švédské Uppsale zaznamenalo případy velmi závažného poškození zdraví při užití homeopatické léčby.“

Otec Pilar říká, že „není správné tvrdit, že zavržení homeopatie se děje pouze důsledkem nedostatku znalostí. Vědecky založené kritiky pochází z řad vysoce kvalifikovaných expertů. Prof. Otto Prokop uvádí ve své knize Homoeopathie- Was leistet sie wirklich? citace těchto vědců.

Jeden z vynikajících kritiků, Prof. Fritz Donner, byl dříve dokonce sám homeopat. Těžko tak můžeme přisuzovat jeho kritický postoj nedostatečné kvalifikaci.

Prof. patologie Dr. Werner Dutz řekl, ‘homeopatie je voodoo’.

To je jediná věc, kterou o ní lékaři mohou říct.

Pokud jde o zahrnutí filozofického aspektu, měl by být posouzen duchovními, kteří by si s tím měli lámat hlavu, není to ale úkolem lékařských věd. “

Závěrečná část

Modlím se za stejný účinek i této zkrácené verze.

Křesťan snažící se chodit ve světle a v poslušnosti k svému Pánu nesmí dopustit, aby byl sveden každou filozofií či praxí, které je zrovna in, zejména pokud se týká hledání pomoci pro tělo, které je chrámem Ducha sv. (1 Kor 6:19). Proto je důležité prozkoumat dogmatický původ a základy homeopatie.

Vzkaz homeopatie západní medicíně je, řečeno bez servítek: „všechno co víte je špatně!“

„Křesťan a podobně nekřesťan může být stržen homeopatií pro její důraz na samouzdravující schopnost těla a možnost vyhnutí se lékům či operaci. Několik zapálených křesťanů argumentuje tím, že Hahnemannův systém je darem od Boha, jako odpověď na lékařská zařízení, která vnímají jako naložená ve světském humanismu.“ Na vzdory mnoha tvrzením a údajným paralelám k moderním lékařským postupům a jevům není homeopatie legitimní lékařskou praxí.

Dokud nebude kategoricky a vědecky prokázáno, že léčba má kořeny v měřitelné fyzické reakci či změně uvnitř těla, je nutné předpokládat, že zde působí skrytá síla duchovního charakteru a má vedlejší účinky.

Je potřeba říkat víc?

Jen tolik, že Vatikán má vážné důvody varovat katolíky před hrozbou New Age skrytou v homeopatii, a proto o ní uvedl zmínku v Dokumentu.

Toto je pouze souhrnná zpráva. Stáhněte si plný dokument (anglicky).
Přejít nahoru na obsah

Homeopatie: Dokonalý podvod

Homeopatické léčiva si užívají jedinečné postavení na zdravotnickém trhu: patří do jediné kategorie šarlatánských produktů, které jsou legálně obchodovatelné jako léky. Tato situace je důsledkem dvou okolností. Za prvé, v roce 1938 Federální zákon o  potravinách, léčivech a kosmetických přípravcích, který byl protlačen skrz Kongres homeopatickým lékařem a tehdejším senátorem, uznává jako léky všechny látky, které jsou zařazeny v Homeopatickém lékopisu Spojených států. Za druhé, FDA (Americká Správa potravin a léčiv) nelpěla u homeopatik tolik na dodržení standardů jako u ostatních léčiv. Dnes můžete získat homeopatika v obchodech se zdravou výživou, lékárnách, ordinacích, u velkodistributorů, poštou, či přes internet.

Základy kacířství

Hahnemann a jeho časní následovníci prováděli „průkazy“ ve kterých podávali byliny, minerály a další látky zdravým lidem včetně sebe samých, a vedli detailní záznamy o výsledcích pozorování. Později byly tyto záznamy zkompilovány do obsáhlých příruček zvaných materia medica, které se používají pro vyhledání „odpovídající“ látky pro dané pacientovi symptomy.

Hahnemann prohlásil, že nemoci reprezentují narušení samouzdravující schopnosti těla, a že stačí pouze malá stimulace k znovu nastartování hojivého procesu. Také tvrdil, že chronické nemoci jsou projevem potlačeného svrabu (psóry), druhem miasmatu nebo zlého ducha. Z počátku používal malé dávky schválených léků. Později ale používal obrovská ředění a  teoretizoval, že čím menší je dávka, tím silnější je účinek — domněnka běžně odkazovaná jako „zákon drobnosti“. To je samozřejmě pravý opak vztahu dávka-odezva, který demonstrovali lékaři.

Základem pro zařazení do Homeopatického lékopisu není moderní vědecké testování, ale homeopatické „průkazy“ prováděné v18. a raném 19. století. Aktuální (devátá) edice popisuje jak je více než tisíc látek připravováno pro homeopatické použití. Nedefinuje symptomy ani nemoci pro které by přípravek měl být použit; to je plně na rozhodnutí lékaře (či výrobce). To, že je látky uvedena v Homeopatickém lékopisu jsou legálně označeny jako léky neznamená, že byly zákonem či FDA uznány jako účinné.

Protože byly homeopatické přípravky skutečně méně nebezpečně než ty ortodoxní medicíny 19. století, mnoho doktorů je začalo používat. Na přelomu 20. století měla homeopatie v USA okolo 14.000 lékařů a 22 škol. S pokrokem lékařské vědy a vzdělání začala homeopatie v Americe upadat a její školy se postupně zavíraly či konvertovaly na moderní metody. Poslední čistě homeopatická škola byla v této zemi zavřena během 20. let [1].

Mnoho homeopatů tvrdí, že určití lidé mají zvláštní souznění s určitým přípravkem (jejich „vrozený lék“) a bude pro ně fungovat na různé neduhy. Tyto léčiva se mohou předepisovat podle „přirozeného typu“ člověka - pojmenovaného podle odpovídajícího přípravku na způsobem připomínajícím astrologickou typizaci. Např. „typ Ignatia“ by měl být nervózní, často uplakaný a nemá rád tabákový kouř. Typická „Pulsatilla“ je mladá žena s blond či světle hnědými vlasy, modrýma očima a jemnou pokožkou, která je něžná, ustrašená, romantická, emocionální a přátelská ale ostýchavá. Typ „Nux Vomica“ by měl být agresivní, bojovný, ambiciózní a hyperaktivní. Typ „Sulfur“ (síra) je rád nezávislý. Atd. Zdá se vám to jako racionální podklad pro diagnózu a léčbu?

„Léčiva“ jsou při nejlepším jsou placeba

Ředění 30X znamená, že původní látka byla naředěna 1.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000 krát. Za předpokladu, že kubický centimetr vody obsahuje 15 kapek je toto číslo větší než počet kapek vody, která by vyplnila nádobu více než 50x větší než Zemi. Představme si přidání kapky červeného barviva do takového kontejneru, která se rovnoměrně rozptýlí. Homeopatický „zákon drobnosti“ je stejný jako říct, že kterákoliv kapka vody následně odebraná z této nádoby obsahuje esenci rudosti. Vynikající fyzik a výkonný ředitel Americké fyzikální společnosti Robert L. Park, Ph.D. poznamenal, že jelikož je molekula nejmenší množstvím látky v roztoku, musel by roztok 30C obsahovat při nejmenším jednu molekulu původní látky rozpuštěnou v minimálně 1,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000,000 molekulách vody. To by vyžadovalo nádobu 30,000,000,000krát větší než je velikost Země.

Oscillococcinum 200C produkt „pro úlevu od nachlazení a chřipkových příznaky“ používá „ředění“ ještě více přitažené za vlasy. Jeho aktivní složka je připravena 40denní inkubací malého množství jater a srdce z čerstvě zabité kachny. Výsledný roztok je filtrován, lyofilizován, rehydrován, opakovaně ředěn a  napuštěn do cukrových granulí. Pokud by toto ředění přežila jediná molekula kachního srdce či jater, její koncentrace by byla 1 ku 100²⁰⁰. Toto obrovské číslo, které má 400 nul, je nesmírně větší než odhadovaný počet molekul ve vesmíru (okolo jednoho googolu tj. 1 následována 100 nulami). Vydání  U.S. News & World Report z 17. 2. 1997 uvedlo, že stačí pouze jedna kachna ročně k výrobě produktu, který dosáhl v roce 1996 tržby 20 milionů dolarů. Časopis nazval tohoto nešťastného ptáka jako „20milionová kachna“.

Ve skutečnosti zákony chemie praví, že existuje limit, do kterého lze provádět ředění bez úplně ztráty původní látky. Tento limit, který je vztažen k Avogadrově konstantě, odpovídá homeopatickým potencím 12C nebo 24X (jedna ku 1024). Hahnemann si sám uvědomil, že je zhola nemožné, aby po extrémním ředění zbyla alespoň jedna molekula původní látky. On ale věřil, že intenzivní třepání či rozmělňování spolu s každým stupněm ředění zanechá v pozadí „duchovní“ podstatu — „již nepozorovatelnou smysly“ — která léčí oživováním tělesné „vitální síly.“ Moderní zastánci tvrdí, že i když je poslední molekula pryč, je zachována „paměť“ látky. Tato domněnka je nedoložená. Mimoto pokud by to byla pravda, každá látka která se kdy setkala s molekulou vody, by do ní mohla otisknout „podstatu“, která by mohla při požití projevit silné (a nepředvídatelné) hojivé účinky.

Mnozí zastánci tvrdí, že homeopatické produkty jsou podobny vakcínám, protože oboje dodávají malý stimul, který vyvolá imunitní reakci. Toto srovnání neplatí. Množství aktivních látek ve vakcínách je daleko vyšší a je měřitelné. Navíc očkování produkuje tělesné protilátky, které jsou v krvi měřitelné, kdežto homeopatické produkty nepůsobí žádnou měřitelnou odezvu. Dále vakcíny se užívají preventivně a nikoliv pro léčení příznaků.

Stan Polanski, asistent lékaře pracující ve veřejném zdravotnictví poblíž Ashenville v Severní Karolíně, poskytl další postřehy:

Představme si, kolik látek musí být přítomno, v množství molekuly či více, v každé dávce homeopatického léčiva. Dokonce za těch nejpečlivějších hygienických podmínek, prach ve vzduchu ve výrobním zařízení musí přenášet tisíce různých molekul biologického původu odvozeného z lokálních zdrojů (bakterie, viry, houby, respirační kapky, odumřelé kožní buňky, hmyzí výkaly) stejně tak jako ze vzdálených zdrojů (pyly, půdní částice, produkty spalování) současně s minerálními částicemi pozemskými či dokonce mimozemskými (meteorický prach). Podobně v procesu použitá „inertní“ ředidla musí obsahovat svou vlastní knihovnu mikro nečistot.

Proces ředění/potencování v homeopatii zahrnuje postupné ředění prováděné do fantastických extrémů s „protřepáním“ mezi každým krokem ředění. Protřepávání zahrnuje třepání či proklepání nádoby určitým způsobem. Jak má příprava vytvářeného léku během procesu postupného ředění poznat, která z nesčetných látek v nádobě je Ta pravá? Jak mají tisíce (miliony?) chemických sloučenin vědět, že se od nich vyžaduje, aby ulehly do pozadí zatímco Ta jedna potentní je pomazána na stav Léčitele? To že by tento postup mohl vést k přesným produktům jedinečně se hodícím na léčení konkrétní nemoci je více než nepravděpodobné.

Proto dokud obhájci homeopatie nedokáží poskytnout věrohodné (nemagické) mechanismy pro „potencování“ pomocí ředění přesně jedné z mnoha látek v každém ze svých produktů, není možné akceptovat, že správně určily účinné látky ve svých produktech. Každá studie snažící se demonstrovat účinnost homeopatického léku by měla být ihned zamítnuta dokud nepřiloží seznam všech látek přítomných v koncentracích rovných či vyšších než údajná účinná látka v každé fázi procesu ředění spolu s odůvodněním o vyřazení každé z nich jako podezřelé.

Proces „průkazu“ pomocí kterého homeopati rozhodovali, jaký lék odpovídá danému příznaku je ještě méně smysluplný. Průkazy zahrnovaly užití různých látek a zaznamenání každého škubnutí, kýchnutí, bolesti či svědění, které se podějí vyskytlo—často po několika dnech. Následovníci pak braly jako samozřejmost, že každý nahlášený pocit byl způsoben právě podanou látkou a že pak tato extrémně naředěná látka bude tím pravým pro vyléčení kohokoliv s danými příznaky.

Dr. Park poznamenal, že pokud bychom chtěli užít jednu molekulu „léčivé“ látky údajně obsaženou v tabletkách 30X, bylo by jich potřeba užít kolem 2 miliard, což by bylo celkově přes tisíc tun laktózy plus všechny nečistoty, které se v ní nacházejí.

Buněčné soli

„Elektro-diagnostika“

Zastánci tvrdí, že tato zařízení měří porušení toku „elektromagnetické“ energie v tělesných „akupunkturních drahách“. Ve skutečnosti jsou to citlivé galvanometry, které měří elektrický odpor pacientovy pokožky při dotyku sondy. Každý přístroj obsahuje zdroj nízkého napětí. Jeden drát vede do mosazného válce pokrytého vlhkou gázou, který pacient drží v jedné ruce. Druhý drát je propojen se sondou, kterou se obsluha dotýká „akupunkturních bodů“ na pacientově chodidle či druhé ruce. Tím se uzavře obvod a zařízení registruje tok proudu. Informace je pak předána na stupnici, která poskytuje numerický odečet. Velikost hodnot záleží na tom, jak silně se tlačí proti pacientově pokožce. Poslední verze, jako je Interro, vydávají zvuk a umožňují výstup výsledků na monitor počítače. Zvolená léčba záleží na rozsahu odborníkovy praxe a může zahrnovat akupunkturu, dietu a/či vitamínové doplňky, stejně tak jako homeopatika. Regulační agentury zabavily několik typů elektroakupunkturních zařízení, ale nepokusily se je  systematicky dostat z trhu. Pro více informací a obrázků těchto zařízení klikněte zde (en). Pokud se setkáte s takovým zařízením, přečtěte si prosím tento článek, a nahlaste zařízení  licenčnímu úřadu (komisi) v daném státě lékaře, generálnímu prokurátoru státu (ministru spravedlnosti), Federální Obchodní Komisi, FBI, Federal Trade Commission, FBI, Národnímu Informačnímu Centru Podvodů, a jakékoliv pojišťovně, na které lékař vydá potvrzení, které zahrnují použití takového zařízení. Pro adresy těchto agentur, klikněte zde (en, U.S.A.).

Nezajímavý „výzkum“

V roce 1990 článek v Review of Epidemiology analyzoval 40 náhodně vybraných studií, které srovnávaly homeopatickou léčbu se standardní léčbou, placebem či žádnou léčbou. Autoři dospěli k závěru, že mimo 3 studie měly všechny zásadní nedostatky v osnově a že pouze jedna z těchto tří vykázala pozitivní výsledek. Autoři vyvodili, že neexistuje důkaz toho, že by homeopatická léčba měla nějakou větší hodnotu než placebo [2].

V roce 1994 zveřejnil časopis Pediatrics článek, který tvrdil, že homeopatická léčba byla úspěšně demonstrována proti mírným průjmům nikaragujských dětí [3]. Tvrzení bylo postaveno na zjištění, že v určitých dnech měla „léčená“ skupina méně řídkou stolici než placebo skupina. Nicméně Sampson a London poznamenali: (1) studie použila nespolehlivé a neprokázané diagnostické a terapeutické schéma, (2) nebylo garantovány záruky proti falšování produktu, (3) volba léčby byla svévolná, (4) data byla chybně seskupena a obsahovala chyby a nekonzistence, (5) výsledky měly pochybný klinický význam, (6) nebyl zde žádný zdravotní přínos pro veřejnost, protože jediným potřebným prostředkem proti mírným dětským průjmům je příjem dostatečného množství tekutin pro prevenci či opravu dehydratace [4].

V roce 1995 francouzský deník hodnotící farmaceutické produkty Prescrire International publikoval přehled literatury, který vyvodil:

Jelikož se homeopatické léčby obvykle používá v podmínkách  s proměnlivým výsledkem nebo vykazuje spontánní uzdravení (tedy její placebo efekt), jsou tyto léčby široce považovány jako účinné pro některé pacienty. Nicméně navzdory velkému počtu srovnávacích zkoušek provedených dodnes, neexistuje žádný důkaz, že by homeopatie byla jakkoliv účinnější než placebo terapie provedená za stejných podmínek.

V prosinci 1996 byla publikována zdlouhavá zpráva Výzkumnou skupinou homeopatické medicíny (HMRG - Homeopatic Medicine Research Group), odbornou porotou, kterou svolala Komise Evropského společenství. HMGR zahrnovala homeopatické lékaře-výzkumníky a experty v klinickém výzkumu, klinické farmakologii, biostatistice a klinické epidemiologii. Jejím cílem bylo vyhodnotit publikované i nepublikované zprávy o kontrolovaných studiích homeopatické léčby. Po prozkoumání 184 zpráv porotci shrnuli: (1) pouze 17 z nich bylo navrženo a sepsáno dostatečně na úrovni, aby je bylo možné brát v potaz, (2) v některých z těchto studiích homeopatické přístupy mohou uplatnit větší efekt než placebo či neléčení, (3) počet účastníků v těchto 17 studiích byl příliš malý na to, aby se daly vyvodit závěry o účinnosti homeopatické léčbě pro některý konkrétní stav [5]. Jednoduše řečeno: většina homeopatických výzkumů je bezcenná a účinnost žádného homeopatického produktu nebyla prokázán pro terapeutické účely. Národní rada proti podvodům ve zdravotnictví varovala: „sektářská povaha homeopatie vyvolává závažné otázky o důvěryhodnosti homeopatických výzkumníků.[6]“.

V roce 1997 se Londýnská zdravotní úřad po závěru, že není dostatek důkazů pro podporu homeopatie, rozhodla, pozastavit platby za homeopatickou léčbu. Zdravotní úřady v Lambethu, Soutwarku a Lewishamu odkazoval ročně více než 500 pacientů na Královskou homeopatickou nemocnici v Londýně. Veřejní lékaři v úřadu přezkoumávaly publikovanou vědeckou literaturu jako součást obecného posunu k objednávkám pouze důkazy-podložené léčby. Skupina rozhodla, že spousta studií byly metodologicky chybné a nedávný výzkum Královské homeopatické nemocnice neobsahoval žádný přesvědčivý důkaz toho, že homeopatie poskytuje klinický přínos. [7]

V roce 2007 další přezkoumávající tým dospěl k závěru, že homeopatické průkazy jsou tak chabě navrhnuty, že generovaná data nejsou důvěryhodná. [8]

Zastánci vyhlásily pár „pozitivních“ studií za důkaz toho, že „homeopatie funguje“. Dokonce i kdyby jejich výsledky byly soustavně reprodukovatelné (což se zdá nepravděpodobné), jediné co by studie jednoho přípravku pro jednu nemoc prokázala je, že přípravek je účinný proti této nemoci. Nijak však neověřuje základní teorie homeopatie ani nedokazuje, že přípravek je užitečný i pro další nemoci.

Placebo efekt může být samozřejmě mocný, ale potenciální přínos úlevy od příznaků pomocí placeba by měl být porovnán s poškozením, které může vzniknout při spoléhání na neúčinný prostředek, nehledě na plýtvání penězi. Spontánní remise je také důležitým faktorem v popularitě homeopatie. Jsem přesvědčen, že většině lidí, kteří přisuzují své zotavení homeopatikům, by se vedlo stejně dobře bez nich.

Homeopati tvrdí, že poskytování péče je bezpečnější, šetrnější, „přírodní“ a méně nákladná než konvenční péče — a více se zajímá o prevenci. Nicméně homeopatická léčba nepředchází ničemu a spousta homeopatických představitelů káže proti očkování. Stejně tak špatná byla zpráva z konference Národního centra pro homeopatii v roce 1997, která popisovala jak homeopatický lékař navrhl použití homeopatik pro prevenci a léčbu ischemické srdeční choroby. Podle článku mluvčí doporučil různé 30C a 200C produkty jako alternativu k aspirinu a cholesterol snižujícím lékům, které prokazatelně snižují výskyt infarktu a mrtvice. [9]

Nelegální marketing

V roce 1984 varovala FDA Botanical Laboratires, Inc. z Bellinghamu ve Washingtonu, že žádný z jejich homeopatických produktů není možné legálně prodávat jako léky, protože na to nemají příslušná schválení od FDA. Nelegální tvrzení proklamovala účinnost proti angíně pectoris, srdeční arytmii, hypoglykemii, dně, pneumonii a abscesu plic [10].

Nejvíce do očí bijícím homeopatickým obchodníkem byla zřejmě společnost Biological Homeopathic Industries (BHI)  z Albuquerque v Novém Mexiku, která během 1983 rozeslala 123stránkový katalog 200.000 lékařů po celém světě. Její produkty zahrnovaly např. BHI Proti rakovinový stimulátor, BHI antivirus, BHI Mrtvice a 50 dalších typů tablet, které prohlašovaly účinnost proti závažným chorobám. V roce 1984 FDA přinutila společnost BHI zastavit distribuci některých těchto produktů a zmírnit propagaci u ostatních. Nicméně BHI pokračovala v propagaci nelegálně. Jejich Lékařská příručka z roku 1991 („určena pouze zdravotnickému personálu/odborníkům“) nevhodně doporučovala produkty pro léčbu selhání srdce, syfilis, selhání ledvin, rozostřené vidění a spoustu dalších  vážných nemocí.
Vydavatelské oddělení společnosti vydávalo čtvrtletně Biological Therapy: Journal of Natural Medicine [Biologická léčba: žurnál přírodní medicíny], který pravidelně obsahoval články s pochybnými výroky autorů. Článek ve vydání z 1992 například uvádí „indikace“ pro použití BHI a Heel produktů (dodávaných BHI) pro více jak padesát nemocí - včetně rakoviny, anginy pectoris či ochrnutí. Říjnové vydání 1993  je věnováno homeopatické léčbě dětí, obsahuje články doporučující výrobky proti akutní bakteriální infekci ucha a mandlí. Článek je popisován jako výběr z různých seminářů Heelu, které pořádal v různých městech nevadský homeopat, který také fungoval jako lékařský redaktor pro Biological Therapy. V roce 1993 Heel publikoval 500stránkový svazek popisující jak používat jejich produkty k léčbě okolo 450 nemocí [11]. Dvanáct stran knihy se věnuje „Neoplazie a neoplastické fáze nemoci“ (Neoplazie = nádorové onemocnění či rakovina).

V březnu 1998 během osteopatického shromáždění v Las Vegas v Nevadě vystavovatel Heelu distribuoval kopie knihy během dotazů na detailní informace o správném používání produktů Heelu. 2000. edice je ještě větší, ale neobsahuje kapitolu o neoplazii [12]. Mezi červnem 1987 a zářím 1994 zaslala FDA nejméně pět dalších varujících dopisů homeopatickým obchodníkům:

• Zákaz společnosti Bio-Botanica prodávat značku homeopatického herpetického krému „Nature’a Answers“ (Přirozená odpověď) pro úlevu při kožních vyrážkách způsobených herpes viry. Oznámení také varovalo na chybné označení produktů Acne Remedy a Allergy Remedy.
• BHI bylo zakázáno prohlašovat, že BHI Cold, který obsahoval síru a Pulsatilla (koniklec), je účinný proti příušnicím, černému kašli, chronickému onemocnění dýchacích cest, pásovému oparu, všem virovým infekcím a spalničkám. Dále bylo nelegálně tvrzeno, že při kombinaci s dalšími produkty řady BHI účinkuje proti zánětu ucha, pohrudnice, průdušek, průdušnice či spojivek a zápalu plic.
• Společnosti Botanical Laboratories, Inc., které distribuovaly produkty Natra-Bio bylo nařízeno přestat s prohlášením, že BioAllers je homeopatický přípravek pro úlevu od příznaků alergie na pyl, zvířecí srst, lupy, plísně, kvasinky a prach. Tyto produkty byly proklamovány jako homeopatické, přestože některé přísady nebyly uvedeny v Homeopatickém lékopisu.
• Společnost L.B.L.-Bot.Bio.Hom.Corp, z Rooseveltu v New York dostala zákaz nepravdivě prohlašovat, že produkty mohou zabránit A.I.D.S, redukovat cholesterol, léčit diabetes či další poruchy slinivky břišní a rakovinné onemocnění krve.
• Společnost Nutrition Express z Texaského Houstonu byla varována, že produkty, které prodává pro dočasnou úlevu od infekce, méně závažných poruch jater a lymfatického systému a  menstruačních potíží, jsou špatně označeny, protože jejich štítky či značení obsahuje také informaci, že produkty slouží k léčbě či prevenci daných nemocí.

Je zapotřebí větších regulací

Zajímalo by mě, zda FDA: (1) získala důkaz, že kterýkoliv homeopatický přípravek současně obchodovaný v této zemi, je účinný proti nějaké nemoci či zdravotnímu problému; (2) dospěla k závěru, že některý homeopatický produkt současně obchodovaný v USA je účinný proti nějakému zdravotnímu problému či nemoci; (3) dospěla k závěru že homeopatika jsou obecně účinná; (4) dospěla k závěru, že homeopatika nejsou obecně účinná. Prosím zašlete mi kopie všech dokumentů, které vlastníte, týkající se těchto otázek [14].

Úředník z FDA centra pro vyhodnocování léčiv a výzkumů odpověděl, že několik desítek homeopatických produktů bylo schváleno před mnoha lety, ale tato schválení byla stažena v roce 1970 [15]. Jinými slovy, po 1970 nemá FDA žádný homeopatický přípravek, který je „bezpečný účinný“ pro svůj zamýšlený účel. Pokud je mi známo, pak tento stav trvá do dnes.

Pokud by FDA u homeopatických přípravků, které se mají dostat na trh, vyžadovala prokázanou účinnost - což je norma, která se vztahuje na další kategorie léků - hrozil by homeopatii v USA zánik (en) [16]. FDA pokládá homeopatii za relativně benigní (ve srovnání např. s neprokázanými produkty uváděnými na trh proti rakovině a AIDS) a věří, že je nutné prioritně řešit jiné problémy. Pokud by FDA napadla homeopatii příliš důrazně, její zastánci by snad dokonce přesvědčili k lobby náchylný Kongres, aby je zachránil. Bez ohledu na toto riziko by FDA neměla povolit obchod s bezcennými produkty, které jsou prohlašovány za účinné. Stejně tak by neměla nadále tolerovat výskyt šarlatánských „elektrodiagnostických“ zařízení na trhu.

V 1994 požádalo 42 prominentních kritiků šarlatánství a pseudovědy agenturu, aby omezila prodej homeopatických produktů. Petice (en) vyzývá FDA k ustanovení pravidel tak, aby všechny volně dostupné homeopatické léky splňovaly stejné standardy bezpečnosti a účinnosti jako ostatní ne-homeopatické léky. Dále žádá o veřejné varování, že ačkoliv FDA povolila prodej homeopatik, neshledává je účinnými. FDA se dosud k petici nevyjádřila. Nicméně 3.3.1998 na sympoziu sponzorovaném časopisem Good Housekeeping (Dobrá hospodyně) potvrdil bývalý komisař FDA David A. Kessler, M.D., J.D., že homeopatika nefungují, ale že se je nesnažil zakázat, protože cítil, že by tento zákaz neprošel přes Kongres [17].