Celosvětovou emotivní mediální senzací těchto dnů je skandál katolické církve týkající se sexuálního zneužívání dětí kněžími. Útoky médií a novinářů se snaží vykreslit katolickou církev, včetně její hlavy papeže Benedikta, jako „epicentrum sexuálního zneužívání mladistvých.“ V tomto krátkém článku bych rád čtenářům vysvětlil současné dění ve světě, jak jsou papež spolu s katolickou církví obviňováni a zesměšňováni a co vlastně ve světě konají. Lidé ignorující aktuální dění ve světě, obzvláště od dob hlásání sexuální revoluce v naší lidské společnosti v posledních letech druhého Milénia, si mohou myslet, že papež, hlava katolické církve, a v celibátu žijící biskupové a jemu nejbližší kněží, jsou viníky všech sexuálních skandálů a obzvláště těch, páchaných na dětech.

„Sexuální a fyzické zneužívání dětí a mladých lidí je celosvětová morová rána; její projevy lze odstupňovat od osahávání učiteli až po znásilňování strýci!“ (George Weigel, First Things Magazine, 29. květen 2010).

Sexuální revoluce, která pronikla do všech oblastí lidské společnosti, překroutila a degradovala lidskou důstojnost zničením všech forem etnických a morálních hodnot v životě. Vše co lidé donedávna považovali za morálně správné, již správným není! Donedávna bylo pro mladé chlapce a dívky morálně správné žít cudně a uchovat si panenství, dnes je to považováno za nenormální a nezdravé. Donedávna bylo pro sezdané páry morálně závazné, zůstat si navzájem ve svém manželském svazku věrni. Dnes se to považuje za omezování osobní svobody. Donedávna byl potrat považován za vraždu dítěte, dnes je to všude schváleno, legalizováno a považováno za samozřejmost. Donedávna byla homosexualita a lesbismus považován za perverzi, ale dnes jsou běžnou součástí naší společnosti! Ještě donedávna se o staré a nemocné pečovalo s respektem, soucitem a s láskou, ale dnes se jich chce společnost zbavit pomocí eutanázie. Bylo běžné, že děti mívaly sezdané páry, ale dnes se většina dětí, zvláště v západních zemích, rodí beze sňatku! Počet mužů a žen žijících spolu v sexuálním vztahu bez jakékoliv formy sňatku, ať už civilního či církevního, se neustále zvyšuje; stejně tak se zvyšuje počet homosexuálních a lesbických svazků. Masturbace, předmanželský sex, smilstvo, cizoložství, nevázaný sex, nemanželské soužití (konkubinát), prostituce, rozvody, potraty, homosexualita, eutanázie, pornografie, sexshopy, hotely a nevěstince pro zneužívání dětí atd. se tak staly běžnými a akceptovanými pojmy dnešní „moderní a tolerantní“ společnosti.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je oznámeno 42 milionů potratů ročně! Potraty jsou převážně výsledkem lascivního amorálního života. V západních zemích končí téměř 70 % sňatků rozvodem. Více než polovina dětí narozených za posledních 5 let v západních zemích se narodila svobodným matkám. Pornografický průmysl v Evropě vydělává 2 500 € za sekundu. Každou sekundu navštíví pornografické webové stránky 28 000 pravidelných uživatelů. Každým rokem vydělává pornografický průmysl více než 75 miliard Euro. Sexuální zneužívání dětí – „pedofilie“ – je pak „normální“ důsledek morálně zvrácené a tolerantní společnosti, ve které dnes žijeme, a ve které je „sex“ samotný – jako pouhý nástroj touhy a potěšení – prioritizován státními i soukromými institucemi. Podle první obecné studie OSN o násilí na dětech z roku 2006 (World Report on Violence Against Children) je každý rok 150 milionů dívek a 75 milionů chlapců nuceno k sexuálním praktikám a sexuálně zneužito, z toho většinou vlastními rodiči, příbuznými či pedagogy. Přibližně 10 až 15 % všech dětí v Evropě je obětí sexuálního zneužití. 1,8 milionů dětí je nuceno k prostituci a pornografii, 1,2 milionů dětí je prodáno do otroctví jako dětská pracovní síla, což zahrnuje i oběti sexuální turistiky, která je oblíbená obzvlášť v Evropě. Nejčetnější případy pedofilie jsou u homosexuálů.

Církev, Svatý otec jako hlava církve, biskupové a kněží jako její poslové, je jedinou institucí, která neustále zuby nehty nekompromisně bojuje proti morálním hanebnostem, nemravnostem a úpadku lidské společnosti. Je jisté, že se démon nemravnosti, který kazí lidskou společnost, snaží házet špínu na papeže a Církev, aby je poškodil a zostudil; tím omezí vliv jejich hlasu, který je skutečným hlasem Páně. Duch antikrista, duch, který ničí Kristovo dílo ve světě, neustále obchází. Současný papež Benedikt XVI., znovu a znovu, stejně jako jeho předchůdci, varuje na nebezpečí modernismu, sekularismu a relativismu. Antikristova představa světa se den za dnem naplňuje! Tato vize věří, že lidský život není posvátný a tudíž není žádný důvod chránit život v matčině lůně; manželství není jednoduše spojení mezi mužem a ženou, takže soužití stejných pohlaví musí být společností akceptováno jako normální; sex a sexualita jsou potřeby každého člověka a proto by zde měla být svoboda užívat je, jak si kdo zamane; náboženství by nemělo diktovat pravidla a ovlivňovat svědomí lidí, atd. Aby dosáhl těchto a dalších cílů, musí umlčen být silný hlas Ježíšův, který šíří církev prostřednictvím papeže a kněžstva! Všichni vědí, že se Evropa snaží vymýtit všechny křesťanské kořeny a výchovu! Odtud pramení současné útoky na Církev a papeže, které jsou mistrným plánem a zuřivým bojem Satana o pošpinění jména papeže a celé Církve ve světě. Do Vatikánu dokonce přichází telefonáty z Rakouska, Německa, Anglie a Irska žádající papeže o rezignaci. Některé se dokonce odvažují volat po jeho uvěznění! Nedovolme Satanu a všem, kteří jsou znesvěceni jeho taktikou, aby si mysleli, že je možné zastrašit či umlčet hlas papeže a Církve. Do konce věků bude papež spolu s Církví bojovat proti Duchu zla a duchu nemravnosti a konečné vítězství bude patřit Církvi.

Věrná Pánovu hlasu Církev, prostřednictvím papeže, biskupů a kněží hlásá, šíří a povzbuzuje k svatému životu a především zdůrazňuje sexuální čistotu založenou na výuce pravých morálních a etnických hodnot pramenících z přirozených a duchovních zákonů. Vždy a všude Církev odvážně a hlasitě volá: „A hle, Boží vůlí je toto: vaše posvěcení; to znamená, abyste se zdržovali necudnosti.“ (1 Sol 4:3) Duch, kterého Církev vdechuje všem, kdo věří v Ježíše Krista, je duchem svatosti a čistoty, a proto je kladen větší důraz na svatost života právě u křesťanů. (1 Sol 4:7-8) Z těchto souvislostí je pochopitelné, proč Duch nečistoty a neřesti bojuje urputně jako řvoucí lev proti Církvi a Zástupci Krista. Je na čase, aby Církev rozpoznala a rozlišila duchy nečistot a antikrista, kteří zamořují lidstvo, a byla připravena s nimi statečně a bezostyšně bojovat.

Je pravda, že duch nemravnosti vniknul do života některých kněží katolické církve a ti jsou nyní pranýřováni žurnalisty a médii. Předchozí papežové si toho byli dobře vědomi a bez skrývání čehokoli se ze všech sil snažili o nápravu a to dokonce přísným pokáráním a potrestáním. Současný papež Benedikt XVI. stojí vždy v čele prohlášení o potřebě kultury bez sexuálního zneužívání. Dokonce byl před svým papežským zvolením pověřen očištěním církve od „oplzlostí“ (Promluva kard. Ratzingera v Subianco, Itálie, 1. 4. 2005). Papež Benedikt energicky a efektivně odhaloval a očišťoval nejrůznější tendence a praktiky korupce, které se vplížili do Církve. V posledních 50 letech bylo nahlášeno 3000 zneužití dítěte knězem, přičemž ne všichni obvinění byli shledáni vinnými. Podle Charlese J. Scicluna – vedoucí kongregační disciplinární komise – tvoří 60 % z těchto 3000 případů efebofilie, 30 % tvoří heterosexuální vztahy a pouze 10 % jsou opravdové pedofilní případy; to znamená pouze 300 případů z celkového množství 500 000 knězů ve světě, což činí pouhých 0,06 %. Podle Prof. Philipa Jenkinse (Pedofilové a kněží: anatomie současné krize, Oxford University Press) je problém pedofilie v katolické církvi menší než v jiných odnožích křesťanství či v jiných náboženstvích ve světě. Například podle zprávy, kterou publikoval Luigi Attacoli, je z 210 000 registrovaných případů sexuálního zneužití v Německu od roku 1995 pouze 94 přisuzováno lidem či institucím katolické církve. V Rakousku pouze 17 z 510 odkazuje na katolické kněze. Zveličování a lži uměle vyvolávají obzvláště na západě „mravní paniku“ z pedofilie katolických kněží. Politici a tisk se snaží zatlačit Církev zpět do středověké Evropy, do časů Francouzské revoluce, aby ji vyhladili a zničili. Podle Jenkinse je důraz kladený na pokračující propagace problému pedofilie jedním ze způsobů propagandy a znepokojování užitého politiky ve snaze zamezit vlivu německé katolické církve zejména v oblasti vzdělávání a sociálních služeb.

Většina případů pedofilie kněží je ze šedesátých let! Bylo to v době, kdy se na některých katolických univerzitách v USA a Evropě vyvinula mylně pochopená představa výuky o lidské sexualitě a morální teologii. Možná tím bylo několik seminaristů té doby ovlivněno, což mělo nedůstojné následky. Papež Jan Pavel II. důrazně konfrontoval tuto zkaženost a odebral některým učitelům povolení k výuce v seminářích či na univerzitách. Je nutné podotknout, že někteří ze současných kněží a představitelů Církve jsou povoláni z rozvrácených rodin, občas dokonce z rodin s nemorálním zázemím. Nedá se zcela spolehnout na to, že zdlouhavé a nudné období školení zcela odstraní duchovní a mravní nedostatky osobnosti, ačkoliv to očekávají jejich přestavení, kteří je vedou k Písmu svatému a výuce o Církvi, prostoupené modlitbami, rozjímáním a svátostným životem. Pedofilie je psychologická porucha osobnosti; je to sexuální poutavost k dětem před-pubertálního věku. Psychoanalýza popisuje násilníka jako typicky nedospělého muže, který se snaží 'projevit lásku' chlapci, které se mu samotnému v dětství nedostávalo. Narcisticky se shlíží v dítěti, ve kterém vidí idealizovanou verzi sebe sama a vnímá se jakoby rozdával lásku, kterou si sám přál dostávat od svého otce. Pedofil nedokáže pochopit, že dotyčné osobě způsobuje emocionální újmu, ale podvědomě si myslí, že dělá něco dobrého. (Problem of paedophilia 5. listopad 1998 in Narth).

Proto není divu, pokud nepatrné množství katolických kněží má pochybnou náchylnost k homosexualitě, pedofilii či jinému nemravnému chování, kterého je potřeba hluboce litovat, zříci se ho a odstranit jej. Papež Benedikt jednal bez jakékoliv tolerance a kompromisu proti všemu co poskvrnilo čest a důstojnost kněžství a nedotknutelnost obětí zneužívání dětí. Když se vyrojil problém s pedofilií v některých diecézích v USA a Irsku, ihned podniknul opatření. Papež v jednom ze svých dopisů Církvi v Irsku, nazval viníky zneužívání „zrádci“ a vyhlásil přísné inspekce v diecézích, seminářích a náboženských organizacích. Když byl prefektem Kongregace pro nauku o Církvi, zahrnul tyto poklesky na seznam smrtelných hříchů a nabádal biskupy k ohlašování těchto případů do Vatikánu.

Zde bychom měli znát význam Církve. Církev je obojí – lidská i božská. Církev založil Ježíš Kristus, svatý a jednorozený Syn Boží, jako společenství apoštolů, kteří Ho následovali. Skrze přijímání různých svátostí, uchovává Duch svatý členy Církve jako spoluobčany svatých (Ef 2:19-22). Ale zároveň členové Církve žijí zde na zemi, jsou z masa a kostí se všemi lidskými slabostmi a slabinami; a snaží se stát svatými prostřednictvím milostí obdržených ve svátostech a liturgických modlitbách. Členové Církve jsou předurčeni stát se svatými, ale právě nyní svádí pozemský boj a snaží se přemáhat tělo, svět i Ďábla a tak se stávají svatými. Takže Církev na zemi není společenství svatých, ale společenství těch, kteří byli povolání ke svatosti a stávají se svatými! Musíme si uvědomit, že kněží a představitelé Církve jsou také nedílnou součástí takovéto Církve – Boží rodiny.

A těch 99,94 % katolických kněží, kteří nejsou nařčeni z žádného sexuálního skandálu? Dosvědčují svatost Církve dodržováním celibátu a žádný z novinářů světových médií o nich nemá co říci. Praktikování celibátu je těžištěm a vzorem pro celé lidstvo jak získat sílu a milost Boží k žití mravně čistého života; a je silou katolické církve.
Jednou se stalo, že z kopule velké katedrály spadla malá soška a novináři z toho udělali senzaci se spoustou fotek a reportáží ve všech novinách, magazínech, televizích, atd. Když o tom s hlubokou lítostí četli ve vysílání, zapomněli se zcela zmínit o těch ostatních 999 hezkých a velkých sochách, které zůstaly stát na stejné kopuli! katoličtí kněží, kteří žijí svatý život dodržováním celibátu, znají jeho sílu a vyzařují ji do svého okolí mezi ty, které se snaží přivést ke spáse. Jsem katolickým knězem již 37 let a hlásal jsem Slovo Boží v 97 zemích všech 5 kontinentů; vedu retreaty či shromáždění 4–5 krát týdně. Při všech svých pracích pro Pána a Jeho Církev pociťuji a zakouším ve vlastním životě sílu pramenící z celibátu. Veškeré mé energie pro sex a sexualitu je odevzdána k působení a posvěcení Duchem Svatým, který je zušlechtí na nadpřirozené energie pro život a práci pro Ježíše a Jeho Království. Za posledních 34 let svého působení jsem se nesetkal s obviněním, že by někdo byl zneužit či obtěžován katolickým knězem; několikrát jsem ale zaplakal nad případy dětí, které sexuálně zneužili vlastní rodiče či příbuzní.

Je škoda, že ostatní křesťanské denominace, které opustily Pravou církev, jež je základem a pilířem pravdy, a oddělily se od Matky církve z nejrůznějších sobeckých pohnutek, nyní velmi nekřesťanskými stanovisky poukazují na chyby katolické církve. Jak jsme viděli, je v těchto církvích daleko více pedofilů a násilníků než v katolické Církvi, ale ony přesto tvrdí, že za všechno může celibát kněží katolické církve. Miliony a miliony zneužitých dětí ve světě přitom nejsou zneužity katolickými knězi, ale sezdanými lidmi a dokonce i vlastními rodiči. Je nutné vědět, že mnoho pastorů těchto církví se rozvedlo se svými ženami, oficiálně mají legalizován potrat, rozvod a homosexuální svazky. Co více dodat! Nejenže mají kněžky, ale dokonce lesbické kněžky a biskupky. A jsou to oni, kdo se snaží odstranit třísku z oka katolické církve a nedbají trámů ve vlastních očích. Dnes by se Ježíš měl zeptat na svědomí těch, kteří obviňují katolickou církev, „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ni první hodí kamenem“ (J 8:7).

Během tohoto času očišťování, musím Církev dbát toho, co praví Bible: „Buďte střízliví. bděte. Váš protivník Ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá koho by pohltil. Postavte se proti němu pevni ve víře, s vědomím, že tytéž útrapy snáší společenství bratrů rozptýlených ve světe.“ (1 Petr 5:8-9) „Zápasit totiž musíme nikoliv s protivníky z krve a masa, ale s Knížectvími a Mocnostmi, s těmi, kdo ovládají svět tmy, se zlými duchy, kteří obývají nebeské prostory.“(Ef 6:12) Ale Církev se nezalekla útoků nepřítele, protože Ježíš, Pán a Hlava Církve, je zde, aby bojoval po jejím boku. Příslib Ježíše, který dal prvnímu papeži Petru, zůstává platný dodnes, tedy i pro současného papeže: „Nuže! Já ti říkám: Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a brány podsvětí před ní neobstojí. Tobě dám klíče nebeského království: cokoliv svážeš na zemi, bude na nebesích svázané, a cokoliv rozvážeš na zemi, bude na nebesích rozvázané“ (Mt 16:18-19). Ježíš založil Církev, do čela dosadil papeže a dal jí klíče od Království nebeského, a brány pekelné ji nepřemohou. Když vojáci Ježíše ukřižovali, mysleli si, že Jeho příběh skončil, ale byl to teprve začátek celého příběhu.

Aktuální ponižování, při kterém je Církev vláčena lžemi a pomluvami novinářů a médií celého světa, brzy skončí a pravá Kristova církev, církev katolická, bude opět slavit vítězství jako světlo světa, které bude šířit světlo a pokoj všem, kteří žijí ve stínu hříchu a zvláště v temnotě hříchu nemravnosti, aby člověk, jež byl stvořen k Božímu obrazu a podobě, která je svatá a dobrá, opět zazářil ve svatosti života podle učení Bible a Církve.